Prezident se dnes odpoledne setká se skupinou svých nejbližších spolupracovníků, aby s nimi projednal svou případnou kandidaturu na post prezidenta v příštím období. Národu to sdělil s vážnou tváří prezientův mluvčí.
Zda bude i on přizván do onoho kruhu úzké sedmičky, neprozradil. Ale pevně věříme, že ano.
Samotnou kandidaturu prezident oznámí až 10. března a rozhodne se zcela sám. Bez ohledu na názor oné sedmičlenné skupiny i kohokoli jiného. A národ bude udržován v napětí více než měsíc. 10. března pak usedne svorně k obrazovkám a bude bez hlesu sledovat výsledek prezidentova rozhodnutí. Zda ortel vynese opět všestranný a všehoschopný mluvčí, nebo sám prezident, rozvalený v křesle s povolenou kravatou, zatím nikdo neví.
Pro ukrácení onoho nervy drásajícího období je možno stříhat metr, nebo třeba sledovat další dění na naší politické scéně. Blíží se parlamentní volby, takže se strany začínají činit. Sice je každému jasné, že volby vyhraje opět Babišovo, ale nějakou činnost je přece jen třeba předstírat. Pravicové strany dávno vědí, že budou opět hrdě třímat prapor státotvorné opozice, přesto nestojí o žádné propojení a do voleb jdou s účinným heslem - Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Sociálně demokratická levice s charizmatickým vůdcem Sobotkou jen zdokonaluje strategii zneviditelnění s cílem co nejužší povolební spolupráce s vítězem voleb. Je třeba lid přesvědčti, že o něco jde, i když jde jen o místa při spoluvládnutí s předem jasným vítězem. Komunistům sice voliči pomaličku vymírají, ale na parlament to ještě bude, soudruzi, těch procent zase nebude tak málo - a dělat pro to není třeba vůbec nic. Nu a křesťanským lidovým demokratům se stačí modlit, aby Bůh dal více než pět procent, pak to na místa ve vládě bude.
Jedině očekávaný vítěz voleb skutečně zvítězit chce - a tak možná i zvítězí po zásluze. Jestli ono by nestálo za to rovnou stávající vládnoucí garnituře i poslancům prostě jen prodloužit mandát, vždyť jsou všichni spokojeni - a co bys se ušetřilo peněz!
Stejně jasné jako Babišovo vítězství je i prezidentovo oznámení 10. března. Není fakt třeba nechat národ čekat.
My víme, pane prezidente, že budete opět kandidovat. A my si budeme opět notovat - Teď když máme, co jsme chtěli...
Nebo si snad někdo dokáže představit výraz pana Ovčáčka, kdyby bylo oznámeno, že pan prezident již kandidovat nebude?
