Jde to pomalu a plíživě. A ani nás to už nepřekvapuje. A napohoršuje. Pomalu si zvykáme. Soudruzi jsou v parlamentu pořád, tak co. Jen se teď prostě více zviditelňují. Hlásí se o svá místa. A o svá práva.
Tak například se zasazují o zdanění církevních restitucí. No samozřejmě - nejprve někomu něco ukradnete. Pak to přes váš odpor okradenýmn vrátí. Sice máte spoustu oprávněných námitek - třeba že nevíte, jak okradený s navráceným majetkem naloží. A když vaše námitky nevyslyší, tak alespoń žádáte spravedlivé zdanění navráceného ukradeného majetku. Soudruzi hovoří plamenně a vyzývají k nápravám křivd. Je to až bolestně komické. Kdykoli přistoupí k pultíku, měl by jim někdo donekonečna opakovat třeba - farář Toufar. A znovu - farář Toufar. Farář Toufar, soudruzi.
Nejnověji se soudruzi odvolávají na Ústavu a volají a hlásají, že se v naší zemi nectí a neuznává odlišný názor. No to jsme se ale naučili od vás, soudruzi. To vy jste v tom přece byli mistry - myslet jsme si mohli jen to, co vy.
Soudruzi se diví, že se protestuje proti jejich kovanému druhovi a bratrovi v triku, či v uniformě. Tento nyvý a statečný druh a souputník se kdysi s pouhým obuškem v ruce neohroženě postavil davu neozbrojených studentů. Vždyť jen plnil rozkazy - to ostatně říkali dozorci v táborech také. Chucpe až k zvracení je již fakt, že tento věřejně bezpečný soudruh je vůbec poslancem. Obklopen cháskou stejných souputníků snaží se stále více plíživě dostat zpátky k moci.
Kupředu - zpátky ni krok.
Alespoň o slepičí krok, krůček. Hlavně neustupovat
Kupředu, levá. Doleva. Nalevo. Zleva. Z Hradu, ANO, jen tak dál.
Republiku si přece rozvracet nedáme.
A už vůbec ne pár desítkami nezodpovědných jedinců, kterým prý cosi vadí. Je to protiústavní, shromažďovat se.
Kupředu.
