Trocha nostalgie - máme po Třech králích, takže Vánoce definitivně skončily. A Vánoce - to je především Štědrý den.
Nezbývá než zase jen vzpomínat.
Čím je ten Štědrý den tak výjimečný? Asi tím, jak je každý rok stejný - a přitom jiný.
Každá rodina to má samozřejmě jinak. Po svém.
Ten náš Štědrý den začíná společnou snídaní. Přes rok se nevidíme tak často, takže spolu ani nesnídáme - ale na Štědrý den se snídá spolu. Vánočka a k tomu čaj nebo kakao, jak kdo chce. Snídá se kolem deváté a snídá se dlouho, pak se ještě pije káva. A povídá se.
A pak se už jako celý den nic nejí.
Dospělé děti strojí stromeček a u toho si pustí televizi a tam je jedna pohádka za druhou. Pomáhá jim manžel a zároveň chodí do kuchyně, kde vládnu já - a pomáhá i s tím, co je potřeba tam.
Já chystám hrachovou polévku a bramborový salát. A když je oboje hotové - je třeba trochu ochutnat. To se jako pro zlaté prasátko nepočítá, to chutnání. Pak se oboje odnese do sklepa - a to už je vlastně poledne, to je třeba si něčeho dobrého nalít, vždyť jsou Vánoce. A tak podle chuti víno, punč, vaječný koňak, sekt.
Pak ten, kdo potřebuje, jde dobalit dárky.
Já chystám tradiční "viliovou mačku" - vánoční moučník našeho kraje, lahodu z povidel, ořechů, perníku apod. - podle tradičního receptu prababičky. Ta se po uvaření nechutná, dá se vychladit.
A to už je odpoledne, oblékneme se a všichni se projdeme na hřbitov. Další opakovaná tradice. Procházka, zapálení svíček, přání všem, které potkáme.
Po návratu se manžel odebere do kuchyně a obaluje a smaží kapry. Dcera zdobí sváteční stůl, všichni se postupně sprchují a svátečně obléknou. A nenápadně se nosí pod stromeček v obývacím pokoji dárky.
Večeříme v jídelně - nejdříve v pět, většinou trochu později. Společná modlitba, přípitek sektem, pak polévka - začíná jíst ten nejstarší, pak postupně podle věku ostatní. Bramborový salát a skvělý kapr. Jíme pomalu, dlouho, povídáme si. Pak přijde na řadu ta naše mačka, příp. cukroví.
A pak se zhasne - a manžel zazvoní na zvoneček. A jdeme ke stromečku. Překvapení - jsou tam dárky.
Poté zasednu ke klavíru a brnkám nápěv známých koled - a ostatní zpívají. Syn a dcera se u toho neskutečně nasmějí, protože neznají většinu slov - a tak improvizují.
Většinou končíme zpěvem Tiché noci.
A nato se sesedneme kolem stromečku, každý si přinese nějaké dobré pití, na stůl se postaví mísa s cukrovím a další s ovocem - a začne nadílka. Jeden dárek po druhém. Komu patři? Rozbalí se. Od koho je? Děkuje se. Oblečení se hned i vyzkouší, parfémy jsou voněny, knihy listovány, vše pomalu a v poklidu.
Večer takhle plyne. Někdy kolem půl desáté se udělá pauza na kávu pro toho, kdo chce. A pak se pokračuje. A je nám dobře. Čas plyne.
Skoro do půlnoci.
Nikdy jsme ještě nestihli žádnou novou pohádku - ani jiné televizní programy. Většinou televizi zapínáme o půlnoci - a posloucháme půlnoční mši z Vatikánu. A ještě se u toho kocháme dárky.
Takový bývá náš Štědrý den a večer.
Letos - po více než dvaceti letech - byl okouzlen přítomností tříletého vnoučka. Dodal celému dnu a večeru neopakovatelnost a nutnost improvizovat a předstírat a komentovat.
Po večeři se šlo na zasněženou zahradu zapálit prskavky. Ty svítily a hořely!
Někteří museli občas na chvíli odběhnout do domu - tu pro kabát, tu pro zápalky, zkontrolovat topení apod. Všichni hráli tu hru pro očička jednoho malého klučiny - a ta očička se rozzářila v okamžiku, kdy zazněl zvoneček.
Ten Ježíšek fakt přišel!
Neuvěřitelné. Neopakovatelné, Kouzelné.
