Nejen chlebem živ je člověk. Rovněž kulturou. A tak - byť žiji na slezském venkově - snažím se dle svých zájmů žít i kulturou.
Nu a nový rok je příležitostí k bilancování. Tak jaký byl rok 2013 po stránce kulturní?
Televizi nebilancuji. Ne že bych nesledovala, takový intelektuál zase nejsem, ale zpravodajství rozhodně kulturním zážitkem nebývá, z toho ostatního mě více zaujal snad jen britský seriál Panství Downtown. Tanec rovněž nebilancuji, byť tančím ráda a návštěvu plesů považuji za kulturní událost - absolvovala jsem čtyři.
To ostatní (chronologicky):
27. 1. - kino: americký film Lincoln - nu, a pak že dnes se v politice pletichaří a lobbuje a uplácí. Už tehdy, vážení. Jinak velmi dobrý film s vynikajícím hlavním hrdinou.
30. 4. - cestování možná není až tak kultura, ale památky snad ano, takže - Osvětim je takový děs, že o kultuře nemůže být řeči, ale následná prohlídka Krakowa a Wawelu a malé soukromé galérie rozhodně zážitkem byla.
1. 5. - koncert bratří Nedvědů - jejich nesmrtelné písně zná mnohý, ne-li každý. Jejich laskavý optimismus byl nakažlivý, publikum nejen poslouchalo, nýbrž i zpívalo. Takové pohlazení.
21. 5. - koncert Dagmar Peckové v olomouckém divadle - jen za doprovodu klavíru zpívala tím svým trochu smutným hlasem především Janáčkovy a Dvořákovy písně. Intimní a působivé. Velké a zasloužené ovace.
30. 5. - Orfeus v podsvětí a Jacques Offenbach v ostravském divadle. Velmi zdařilé představení s nakažlivou atmosférou francouzské burlesky.Moc se mi líbil nápad "tančení rukama" na známou melodii kankánu. Člověku bylo vesele a lehce.
13. 7. - prohlídka středověkého kláštera a kostela Petersburg v Německu. Jako milovnice historie jsem ocenila zejména náhrobky z raného středověku a také výborný stav památky, Němci si je hýčkají a mají prostředky na údržbu i toho nejmenšího kostelíčka.
21. 7. - kino: Revival - film o tom, že i starší mohou být mladí. Duchem a činy. Výborní zejména Bolek Polívka a Vojta Dyk.
26. 7. - náměstí Olomouc a koncert: Paco de Lucía. Splněný sen. Kytarista, který v podstatě nemá ve flamingu konkurenci. A možná ani v charismatu. K tomu horká letní noc a v pozadí barokní sloup. Zážitek roku.
3. 8. - zahrady ve Versailles a představení - hra vodotrysků za doprovodu lehkého menuetu. A pompéznost okolí.
5. 8. - Louvre - není co dodat. Ač ne první návštěva v životě, opět obrovský zážitek. Samozřejmě Mona Lisa, ale pro mne hlavně Madona ve skalách, tam je pro mne Leonardo přítomnější, zejména v té divukrásně tajuplné přírodě za Madonou.
6. 8. - katedrála Notre Dame v Paříži. Dotek gotiky a velikosti prostoru. Ovšem také nesmírné davy lidí, Quasimodo by hleděl.
7. 8. - Sacré Coeur - takový bílý skvost Paříže. Ale zvenku působivější než uvnitř.
18. 8. - perla jižních Čech, zámek Hluboká. Známe asi všichni. Obdivuhodný zvenku i uvnitř. Galérie s vesměs středověkými malbami a Madonami. Uklidňující. Jako by se čas zastavil.
19. 8. - Třeboň - zámek i hrobka Schwanzenberků. Do hrobky bych já osobně lidi nepouštěla, zvenku stačí. Nerušme klid zemřelých. Překrásná stavba.
23. 8. - Český Krumlov - stihla jsem dva prohlídkové okruhy a park. Neuvěřitelná krása. Krásnější zámek jsem nikdy a nikde neviděla. Máme se čím chlubit, my Češi.
27. 9. - komedie Leda v Činoherním klubu v Praze. Excelentní pánové Nárožný a Vetchý. Ten první na svůj věk navíc ve skvělé kondici. Inteligentní a nevtíravý humor.
28. 9. - Divadlo ABC Praha: Pan Kaplan má třídu rád. Hravá věc. Nejlepším výkonem překvapila Jitka Smutná. Její "What a beautiful morning" slyším ještě teď.
29. 9. - Ypsilonka a klasika - Prodaná nevěsta. Opera jinak. Velmi dobré.
11. 10. - Rusalka v Janáčkově divadle Brno. No něco. Operu v Brně miluji - ještě jsem zde neviděla špatné představení. Ani toto nemělo chybu. Zajímavým nápadem byla scéna se skleněnou zdí. Zážitek.
24. 10. studentské amatérské divadlo studentů filozofie v Brně, ovšem představení v Opavě - Brainman. Oddech a chytrá zábava.
17. 11. - opět brněnská opera, tentokrát Sicilské nešpory. Poněkud těžší Verdi, ale zdařilé. Včetně kontextu - na jevišti se bojovalo za svobodu. I u nás se před 24 lety bojovalo.
8. 12. - kino a Tom Hanks ve filmu Kapitán Philips. Hanks jako vždy skvělý, příběh děsivý. Ještě že jsem věděla, že to kapitán přežije. Film dle mého vkusu. Vynikající.
11. 12. - opět představení studentů filozofie v Brně, tentokrát přímo v jejich aule. Název - Makábr. Filozofické problémy odlehčeně. Zapálené nasazení. Chytrý humor.
26. 12. Česká mše vánoční J. J. Ryby. V našem vesnickém kostele. Něco, co povznáší Vánoce. Hej, Mistře. Krása hudby i prostoru. Tohle jsou Vánoce.
30. 12. - italské Milano a jeho Il Duomo. Katedrála na náměstí. Bílý mramor. Rozložitý chrám, který na náměstí spíš sedí, než stojí. Spíš se rozpíná, než vypíná. A přivádí v úžas mnohotvárností fasády. Naši předkové byli machři.
31. 12. - klášter Santa Maria delle Grazie v Miláně. Jen zvenku, ale rozhodně zážitek. Podobá se stavbám ve Florencii, má stejného architekta - Bramanti. Ozdobná renesance. Uvnitř mezi zdmi tiché zahrady k rozjímání. Možná tudy chodil Leonardo, protože vevnitř ukrývají poklad - jeho Poslední večeři.
Takový byl pro mne rok 2013 kulturně.
