Našla jsem nedávno svůj sešit z doby dávno minulé - a v něm texty písní, které jsme zpívali v pěveckém sboru na základní škole. Je to více než čtyřicet let.
Střídají se tam písně budovatelské převážně s písněmi sovětskými. V naprosté menšině jsou české a moravské lidové.
Mezi těmi sovětskými se nachází i má - tehdy - oblíbená. Ráda jsem ji zpívala, byla taková táhlá, pěkně u ní zněl dvojhlas. Zpívali jsme rusky, samozřejmě: Široká strana maja rodnaja, mnogo v něj lěsov... a pak "Já drugoj takoj strany něznaju, gdě tak volno dyšet čelavěk:"
A večer jsem se dívala na druhý díl dokumentu Gulag, sovětská historie. A bylo mi až fyzicky špatně.
Já drugoj takoj strany něznaju, gdě tak volno dyšet čelavěk.
Taková nebetyčná lež.
Tolik zmařených životů, osudů. Nelidskost v tom nejhlubším slova smyslu. Pamětníci vyprávějí - vesměs děti zatčených rodičů, děti, kterým odvlekli mámu a tátu - a oni je už nikdy neviděli. Vyprávějí také ti, kdo přežili. Vyčerpávající dřina, zima, zvěrstva, mučení, beznaděj, nespravedlnost volající do nebes. A na druhé straně báťuška Stalin a zfanatizovaný dav, ale bohužel i lhostejnost nebo slepota inteligence, i té západní, stupidní oslavy režimu, který ničil, bořil, týral.
Zatímco o zrůdnosti koncentráčních táborů zřizovaných nacisty se mluví a píše a filmuje, totéž v sovětském Rusku je často přehlíženo. Zatímco být nacistou je nemyslitelné, komunisté sedí v parlamentu, v zastupitelstvech, ba dokonce i v Bruselu se nám vyskytují.
Škoda, že neexistuje povinnost podívat se - ihned bych soudruhy v čele s europoslankyní Konečnou vehnala do sálu a promítla tento dokument, příp. i další podobné.
I když - ti současní komunisté budou jistě tvrdit, že oni přece nemají s minulými omyly, jak to často nazývají, nic společného. Nebo že vše probíhalo podle tehdejšího práva. Nebo že když se kácí les, létají třísky. A pohled upřímných očí - oni přece chtějí pro lidi to nejlepší, pracují pro blaho pracujících a štěstí všech.
Ještě že nedávné krajské a senátní volby poskytly jiskřičku naděje - že snad soudruzi fakt vymírají, strana tedy logicky skomírá - a nezachrání ji ani pobláznění mladí hlupáci nebo vypočítaví politici bez skrupulí, ohledů i svědomí.
Já drugoj takoj strany něznaju - zpívali jsme a žili v době do očí bijících lží.
Bohu díky, že přes všechno, co se nám dnes nelíbí, čelavěk přece jen dýšet volno.
