Překomunistováno

Dvakrát jsem tento týden zapnula televizi. A dvakrát jsem se nestačila divit. Nebo jsem téměř nevycházela z úžasu. V tom záporném slova smyslu.

Poprvé to bylo, když jsem ve večerním zpravodajství zjistila, že byla odhalena busta Karlu Krylovi v Parlamentu ČR. Nehodlám hodnotit, zda je to dobře či špatně - spíš mi to připadá svým umístěním rozporuplné. Ale - v televizi se k této záležitosti vyjadřoval komunista a poslanec Dolejš. Málem jsem spadla ze židle.  Téměř nemám přirovnání pro tuto situaci - snad to je podobné,  jako by se k pomníku Jana Husa vyjadřoval některý z tehdejších inkvizitorů. A řekl by, že si Hus v podstatě ten pomník na Staroměstském náměstí zaslouží, protože on to byl vlastně sympatický člověk. Ale doba byla taková, a tak jsme ho museli upálit. Nevím, zda by se Karlu Krylovi líbilo, že má bustu v Parlamentu ČR. Ale určitě vím, že by se mu přímo příčilo, že se k němu vyjadřuje představitel režimu a strany, proti kterým celou svou bytostí bojoval a vystupoval a také zpíval. Pan poslanec a komunista Dolejš mimo jiné pravil, že v mládí samozřejmě poslouchal Krylovy písničky. No to svědčí o tom, že to naprostá většina komunistů tehdy ani dnes nemyslela se svou oddaností komunistické ideologii vážně. A že většině tehdy i dnes šlo a jde jen o to, mít se pod praporem komunismu dobře. Chucpe.

Nu a podruhé to bylo, když jsem si pustila debatu pražských volebních lídrů. A z obrazovky na mne zírala soudružka komunistka Semelová, lídr kandidátky. Tahle paní, to je jiná káva. Ta už měla dávno sedět za mřížemi, číst Marxe a Lenina a přemýšlet, kde sestala chyba.A trest mít zostřený povinnou četbou Souostroví Gulag.  Tohle je soudružka, která opakuje své bezduché myšlenky jako mantry tak často, že jim dokonce snad i  sama věří. Ona asi skutečně chtěla blaho všech i za cenu obětí. Pevně věřím ve zdravý rozum pražských voličů - a nad rozumem současných pražských kmunistů mi zůstává rozum stát. Soudruzi asi opravdu nemají lidi, jinak by nemohli tuto zarputilou gottwaldistku vytáhnout na světlo. Výraz chucpe je zde slabý.

Ono to ale velmi úzce souvisí s celkovou situací v zemích českých čtvrt století po pádu komunismu. Nenápadně se nám plíží zpátky a mnozí dnes připouštějí, že buď ono to nebylo tenkrát tak zlé, nebo že dnes to přece už ani nikoho nezajímá. A tak máme soudruhů nepřeberně nejen v Parlamentu, ale i v jiných orgánech, lustrační zákon je pro srandu králíkům, ministr financí býval donašeč - a ono to bobtná. A soudruzi si mnou ruce a oslavují malá, leč významná vítězství. Vždyť kdesi v jakési vísce chtěl i kněz vstoupit do komunistické strany! Zřejmě by se měl okamžitě léčit - ale národ se jen pousměje. Za chvíli se nám další donašeč a komunista a poslanec soudruh Filip nechá pokřtít a prozradí, že celý život netouží po ničem tak, jako po svatém přijímání.

A lid český řekne - no vidíte, vždyť oni ti komunisté nebyli a nejsou tak zlí. Jsou to lidé jako my.

Pánbůh s námi a zlé pryč.