Tedy přesněji - před 51 lety zemřel pan Winston Churchill, jeden z největších státníků minulého století. Kde je jemu podobným dnes konec? Kde se dnes schovávají státníci? Proč máme k dispozici jen politiky, a to většinou nic moc?
V čele Spojených států amerických stojí sice první muž černé pleti, ale zároveň jeden z nejslabších amerických prezidentů vůbec. Za jeho éry došlo a dochází k fatálnímu oslabení USA, které přestávají být světovou velmocí. Američtí voliči naletěli na líbivé heslo - říci "yes, we can" - je jednoduché, jenže po onom "can" by mělo následovat plnovýznamové sloveso. Co vlastně můžeme, co jste všechno mohl, pane Obamo, a co nezmohl.
V čele Evropské unie stojí skupina osob, o nichž se nedá ani vzdáleně hovořit jako o státnících, ba oni to většinou nejsou ani politici. Chabost výkonů vrcholných představitelů EU bije do očí zvláště nyní, v době migrantské krize. Summit střídá summit, ale kvóty nekvóty - výsledky veskrze žádné. Jakpak by to asi řešil pan Churchill? Co šťavnatého by nám vzkázal v situaci, kdy se pomáhá nepotřebným, ustupuje řvoucím, odsuzuje se stavění plotů, které se vzápětí začnou stavět, a peníze se cpou do nesmyslných řešení zemím, které nic neřeší a ani nemají snahu.
Nejsilnějším prvkem Evropy zůstává Německo, jež má v čele političku jistě rozvážnou, ovšem rovněž dámu, která není schopna přiznat chybu, natož ji začít napravovat.
Hovořit o české politické reprezentaci ve srovnání s Churchillem se snad ani nedá. Kdokoli z čelných představitelů současné politické scény nesahá tomuto státníkovi ani po kotníky. Snad o něm alespoň slyšeli.
A snad o něm aspoň slyšeli i ostatní Čechové a Evropané. Kéž by o něm slyšeli. O člověku, který bránil svou zemi proti přesile. O člověku, který nesliboval ráj na zemi. O člověku, který ctil zásady demokracie a věděl, že jen tvrdá práce nese výsledky.
Najde se někdy - kéž v blízké době - nový Churchill?
