Opakovaný vtip není vtipem, říká se, jenže tohle není vtip. Takže opakovaně - dnešní politice, té světové i české, zoufale chybějí osobnosti.
Ne vůdci - kteří se tak snadno a rádi mění v diktátory, ale osobnosti. Lidé, kteří mají co říci. Lidé, kterým se dá věřit. Lidé, kteří dovedou vést. Lidé, se kterými třeba i nesouhlasíte, ale víte, že jsou to lidé na svém místě. Lidé, kteří mají charisma.
Kde dnes jsou?
Německá kancléřka při vší úctě k jejím schopnostem i ženství stále působí jaksi mamkovsky a je symbolem rozpačité politiky od odmítání jaderné energie po podlézání Řekům. Kde je dnešní Helmut Kohl?
Francie se honosí nacionalistickou političkou, která se v poslední době zvýraznila tím, že kritizuje svého otce. Jinak tam mají prezidenty - současného i bývalého - kteří se zviditelňují akorát tak svými milostnými eskapadámi.
Velká Británie marně hledá svého Churchila - jedinou výraznou osobností současné doby je tam bohužel princezna Kate, a to jen proto, že čeká druhé miminko.
A tak by to šlo stát po státě. O politicích Evropské unie nemluvě, tam vůbec nějaké politiky, natož politiky s vizí nenajdeme a asi ani nehledáme. Situaci snad v Evropě zachraňuje polský Donald Tusk, ale je o něm žalostně málo slyšet.
Amerika dala kdysi světu mnohé politiky, u kterých se bylo možno pozastavit s úctou. Současný prezident Obama k nim však nepatří od samotného vítězství v bezzubé kampani s nicneříkajícím heslem "Yes, we can", až po současný "úspěch" v jednáních s Kubou, kdy si před kamerami podal ruku s představitelem socialistického, tedy veskrze nechutného režimu.
A tak svět možná zachraňuje severokorejský Kim se svými nadpřirozenými schopnostmi, dovednostmi a šarmem.
Ještě smutnější je pohled na politiky domácí. Buranský prezident, neschopný premiér, všehoschopný ministra financí... Bída.
A tak ať chceme nebo nechceme, je třeba přiznat, že jedinou skutečnou politickou osobností současného světa je člověk, který se z Moskvy vysmívá bezmocnému světu.
Jenže to je právě ten, který patří do kategorie vůdce a diktátor. Chucpe.
