Pojem soukromý majetek

V nedávných dnech se objevily dvě zprávy, které spolu zdánlivě ani tak moc nesouvisejí. Ale ve skutečnosti až moc. Šlo o potrestání dvou osob. Čechů.  

První potrestanou osobou byla zaměstnankyně realitní kanceláře, která na přání majitele pronajímaného bytu odmítla uchazečku - Romku. Ta si stěžovala a dokonce dala věc až k soudu. Žádala omluvu i dosti vysokou finanční částku jako odškodnění. Vysoudila - zatím - to první, tedy písemnou omluvu.

Druhou potrestanou osobou byl majitel kavárny, který si ve svém podniku nepřál hlučné děti. Umístil tedy na svou kavárnu tabulku s nápisem "Dětem vstup zakázán" - bylo tam i nějaké věkové omezení těch dětí - a byl potrestán pokutou. Zřejmě za diskriminaci oněch dětí, potažmo jejich matek.

To zůstává rozum stát.

V onom prvním případě, kdy šlo navíc o provokativní akci jakési lidskoprávní organizace, se asi má jednat o diskriminaci Romů. A vysvětlil někdo té Romce-volavce, co to je soukromý majetek? Ona o tom totiž zřejmě nemá ani tušení. Stejně jako povědomí o soukromém majetku postrávají zaměstnanci oné organizace. Pokud já vlastním byt a chci ho pronajmout, což je naprosto moje věc a mé právo, je rovněž naprosto moje věc a mé právo, komu ho pronajmu. Kdybych si dala do podmínek, že chci byt pronajmout pouze Romům - tak mne bude žalovat bílá většina? Nazývejme věci pravými jmény. O žádnou diskriminaci nejde - jde o právo majitele nakládat se svým majetkem, jak on sám - a jen on sám - uzná za vhodné. Pokud bude majitel bytu chtít pronajmout byt pouze a výhradně člověku s dredy nosícímu tanga - je to jeho výsostné právo. Se svým soukromým majetkem si může každý dělat, co chce.

Stejné je to u majitele oné kavárny. Vůbec není důležité, proč nechce ve svém podniku děti. Jestli ho ruší, rozčilují, iritují, nebo je prostě nesnáší, jestli ruší jeho hosty - to je jen a jen jeho věc. Vlastní-li někdo kavárnu, je jeho výsostným právem pouštět do svého podniku hosty dle svého gusta. Vyvěsí-li na svůj podnik ceduli "Zákaz vstupu brunetkám pod 165 cm", tak tam holt budou sedět jen vysoké blondýny. Dá-li na svůj podnik nápis "Vstup pouze osobám v kostkovaných košilích" - je to také jen a jen jeho věc. Jde totiž o jeho soukromý majetek.

Úcta k soukromému majetku a právo nakládat s ním, jak majitel uzná za vhodné, jako by v nás nebyla zakořeněna. Zčásti je to možné přičítat faktu čtyřiceti let, kdy vše patřilo všem a tedy nic nikomu. Jenže trend jakési superkorektnosti se šíří celou Evropou, přesněji Evropskou unií - ne pouze zeměmi zasaženými morem socialismu a komunismu.

Přestaňme z lidí dělat blbečky. Co je moje, s tím si mohu dělat, co chci. Klidně si mohu vlastnit deset bytů a nikomu je nepronajímat. Jen je prostě mít. Klidně si mohu otevřít kavárnu a u vchodu umístit nápis: Zákaz vstupu. A sedět tam sám.  - Nebo ne? To mne pak budou žalovat úplně všichni?