Na hřbitově dnes bylo tolik lidí, že se téměř nedalo projít. Hroby byly nazdobené a svíčky vytvářely pokojnou atmosféru. Mnozí přišli zavzpomínat na své mrtvé. Jako každoročně v tuto dobu. Je to už v podstatě tradice.
Už naše babičky a dědečkové, prababičky a pradědečkové ji dodržovali.
I když dříve měl hřbitov jinou atmosféru. Lidé ho navštěvovali častěji, konaly se honosnější pohřby, ale i ty prosté. Pohřbívání "bez obřadu" se nenosilo. Stejně tak nebývalo obvyklé pohřbívat žehem. Lidé umírali mladší a velice často umíraly děti. Téměř na každém hřbitově najdete oddíl s četnými dětskými hroby. Hřbitovy navíc bývaly ryze katolické - nevěřící a sebevrazi bývali pohřbíváni za zdí, nebo alespoň v oddělených částech.
Je dobře, že se v dnešní uspěchané době zastavíme alespoň v čase Dušiček. Rozsvítíme svíčky a máme pocit, že ti mrtví to vědí. Vlastně je tím chceme potěšit. Nezapomínáme.
Mnoho svíček bývá v tuto dobu také na vojenských hrobech. Dáváme svíčky na tyto padlé vojáky a doufáme, že někdo jiný dá svíčku na hrob našeho padlého tam někde v dáli - řekla mi kdysi prateta.
Některé národy slaví v tyto dny Halloween- zcela odlišný svátek. I u nás již můžeme potkat namaskované příšery, mnozí lidé vystavují před domy vydlabané dýně nebo jejich nápodoby, vaří se dýňová polévka. Nic proti, máme svobodu, ať si každý slaví, co chce a kdy chce.
Ale já mám maškary spojené s masopustem, podzim spíše s jablky a hruškami než s dýněmi a rozpustilost a veselí mi k této době prostě nesedí.
Spíše to ticho u plápolajících svíček, pozastavení i setkání s mnoha lidmi právě na hřbitově. A vzpomínání. Třeba na milou tetu, která zemřela letos v dubnu v požehnaném věku 88 let. A protože byla věřící a více než 30 let vdovou, těšila se, že "tam" po tak dlouhé době uvidí svého milovaného manžela. A tři dny před smrtí se mne ptala, jak ho tam najde - víš, kolik tam už je lidí? Řekla jsem jí, že už tam na ni určitě bude čekat. Že už to je tak zařízeno. Že se rozhodně neminou. Na její uklidněný pohled nezapomenu, ani na to, jak se se mnou loučila a svírala mi ruku. Bylo úterý. Řekla jsem jí, že ve čtvrtek odpoledne zase přijdu.
Zemřela ve čtvrtek ráno.
Dnes jsem jí poprvé na Dušičky zapálila svíčku.
