On nebo ona?

Sleduji to s němým úžasem, který občas přechází v pobavení a občas ve znechucení. Naposledy to bylo, když nejmenovaná firma odstranila z dámských vložek logo ženy. Protože vložky nepoužívají jen ženy. Fakt? 

Za celý svůj teď již téměř seniorský život jsem nepotkala chlapa, který by používal dámské vložky. Asi se pohybuji ve špatné společnosti.

Jsou země, kde odstraňují dělení toalet na dámské a pánské, aby byli genderově korektní. Nádhera. Představuji si v praxi, jak vstupuji na WC a procházím kolem pisoáru, kde právě čurá nějaký muž. Nebo vlastně to nemusí být muž, zřejmě pisoár může používat i žena. Nebo to vypadá v praxi tak, že prostě jsou kabinky a v nich buď pisoár nebo mísa, ať si každý vybere? A pak si všichni svorně vedle sebe myjí ruce a kdo chce, může se i nalíčit. Nu proti gustu žádný... ale já radši ty tradiční toalety, prosím.

Také už jsou v některých zemích rodiče, kteří nechávají na potomkovi, ať si v budoucnu zvolí pohlaví - a oslovují ho středním rodem - "ono". Tohle prostě souvisí s faktem, že rodičem může být kdokoli. A škodit dítěti tedy též. Protože tohle nemá se zdravým rozumem nic společného. A s rodičovskou láskou už vůbec ne.

Upravují se pohádky, Červená Karkulka bude asi Karkulák, dále tu bude Popelák a honit ho bude princezna s pánskou botou v ruce. Pak se můžeme těšit na Sněhuráka a sedm trpaslic. Dobrá také bude pohádka o Pyšném princi a jeho Miroslavě. Šípkový Růženek se píchne do prstu, holčička Budulínka bude zlobit prarodiče a Smolíčka pacholíčka bude kamarádit s jelenem - nebo s laní? Týká se to i zvířat? Pak to bude pořádná fuška. 

S tím vším zřejmě souvisí i móda poslední doby u nás v Česku - některé ženy si nepřechylují příjmení. Uvádějí různé důvody, neprozradí, že nemají úctu k vlastnímu jazyku a že ho neovládají. Protože jak chtějí řešit fakt, že čeština skloňuje? Takže jdu s panem Novákem - a pak jdu s paní Novák? - Nelze, je třeba skloňovat. Čili jdu s paní Novákem. Fajn. Rozum paní Nováka nekomentuji. Zajímalo by mne také, zda už se našel v Čechách muž, který by pro změnu chtěl své jméno přechýlit. Když už máme tu rovnoprávnost, tak proč ne Antonín Nováková?

V učebnici němčiny pro základní školy  jsem nedávno narazila na závažný problém až nedostatek. Byl tam článek o panu Braunovi, který žije v Berlíně se svou ženou a dětmi Carmen a Filipem. Pod článkem pak byly otázky k textu a děti odpovídaly. Jedna z otázek zněla: Má pan Braun dva syny? A děti hned, že ne, jednoho syna a jednu dceru. Jak to víte? ptala jsem se. Prý podle jmen. Carmen je přece holka. Aha - napadlo mne. A tady to máme, tady je ještě zapomenutá oblast. Křestní jména. Není to diskriminační, že máme většinu jmen zvlášť pro dívky a zvlášť pro chlapce? Proč by se hoch nemohl jmenovat Carmen? A proč by se pak dívka nemohla jmenovat Filip? Copak tohle ještě genderově vyvážené občany nenapadlo?  Taková diskriminace! Ať se přece každý jmenuje, jak chce. Lépe řečeno, jak ho rodiče pojmenují. A když budou cítit, že jejich dcerka se má jmenovat Josef, proč ne. Nemůžeme přece lpět na starých diskriminujících pravidlech.

A ve spojení s naší úžasnou přechylující a nepřechylující češtinou by byl život neuvěřitelně dobrodružný. Jdu za člověkem, který se jmenuje Jan Novák - bude to žena nebo muž? Nebo se jmenuje Jana Novák - stejná otázka. Nebo … fantazii se meze nekladou. A bude-li to pak mladý člověk, který se ještě nerozhodl pro pohlaví, tak to bude naprosto úžasné.

Prostě nový svět.

Bez diskriminace. Bez pohlaví. A bez rozumu.