Nějaké klady

Covid. Koronavirus. Nazýván tak či onak, změnil náš život. K horšímu. Opatření stíhají opatření, bez roušky už nevycházíme málem ani z ložnice, normální život se zastavil, kultura neexistuje, cestování není, děti se neučí. 

A co dělá vláda, o tom se přemýšlet nechce. Co dělá politická garnitura - nad tím se lze jen pousmát. Jedni cosi zruší, druzí o to požádají, třetí hrozí ústavní žalobou. Ovšem všichni z jedné strany.

Je třeba se zhluboka nadechnout a hledat nějaké klady. Nějaké klady tato doba přece mít musí. A má.

Máme víc času. Na sebe, na rodinu, jsme víc spolu. Pro mne rozhodně klad. Jsme víc doma, povídáme si, čteme. Četba - rozhodně klad, sláva bohu, byly Vánoce, takže ještě je co číst. Víc času na koníčky - denně je možno se například učit nějaký jazyk. 

Víc času také znamená, že můžeme víc chodit na procházky. Teď byla taková pravá zima - sníh křupal pod nohama, a ačkoli nejsem milovník tohoto ročního období, cosi to mělo do sebe. Nedávno jsem na procházce zaslechla takové divné, ale povědomé zvuky. Hlasy, křik a takové jakési rány. A pak mi to došlo - na zamrzlém rybníku bruslily děti a kluci hráli hokej. Tohle nebylo vzhledem k počasí možné několik let. Tohle jsem ale v dětství v zimě slýchala často, bruslívali jsme v podstatě denně. Pěkné. Chvíli jsem se zastavila a zpovzdálí sledovala to hemžení na ledě. 

A pak jsme jeli za vnoučkem a ten chtěl sáňkovat. Vytáhli jsme bytelné dřevěné saně, které přinesl Ježíšek už vloni, ale ještě nebyla příležitost je zkusit. Šlo se na kopec a dvouletý klučina se smíchem jezdil dolů - sám, babi, sám! - a pak opakovaně lehce vybíhal  kopec, babička s dědou se střídají, aby mu stačili - a vzpomínají: takhle jsme sáňkovali sami, takhle jsme sáňkovali s našimi dětmi. Zase pěkné.

Člověk si musí prostě hledat radosti. 

Naše krmítko na zahradě denně navštěvují ptáčci - také je teď víc času je krmit. Večer se dá hrát Scrabble, pokud tedy není v televizi fotbal - teď začala Liga mistrů, jak mne upozornil manžel. Takže máme po Scrabblu.

Je možno se dívat na televizi, brouzdat po internetu - nebo rovnat staré fotografie. Je čas luštit křížovky. Šuplíky jsou povětšinou už uklizené.

Je toho opravdu dost, co se dá. A je i hodně radostí.

Ale už aby to skončilo.