Konají se nejmasovější demonstrace od revoluce 1989. Lidé dávají najevo nespokojenost až znechucení. Odpůrci demonstrací argumentují obhajobou demokracie, k jejímž základním prvkům patří volby. Jenže ty nikdo nezpochybňuje.
Ano, máme řádně zvoleného předsedu vlády. Jeho hnutí vyhrálo několikery volby. Jenže také máme v čele státu člověka, který je usvědčeným agentem StB a trestně stíhaným člověkem. Volby nevolby, tohle k demokracii nepatří. Kdyby tohle bylo občanům jedno, tak by bylo zpochybněno vše, co dělá společnost mravnou a obhajitelnou. Právě v normální demokracii by takovýto člověk odstoupil při pouhém prvním dotyku podezření. Náš premiér neodstoupí za žádnou cenu, sám to několikrát zdůraznil. Zřejmě je ochoten vládnout i z vazby, pokud se do ní dostane. A pak z vězeňské cely. To by také byly rarita, to by teprve Češi ve světě zaujali.
Otázkou zůstává, zda se někdy tento bezskrupulózní člověk dostane před nějaký soud. Jeho jmenování nové ministryně spravedlnosti takřka v předvečer obvinění je bezprecedentním aktem zpupnosti a pocitu - já mohu vše. I proto se demonstruje - paní ministryně, je-li tak nestranná a spravedlivá, jak sama tvrdí, by měla pochopit, že její nástup do funkce vyvolává mnohé pochybnosti. A pokud jí záleží na spravedlnosti a právu, měla by odstoupit. Odešla by tak se ctí.
Jenže co je to dnes čest? Tento v podstatě zastaralý výraz již dnes nikdo neuznává, natož aby byl něčí předností. Máme premiéra bez cti i beze studu, ministryni spravedlnosti bez téhož, ministra kultury stejných kvalit - a nade všemi bdí stárnoucí a slábnoucí monarcha, který je dnes již parodií sebe sama, který se změnil v záštiplného hulváta, jenž má pocit, že může všechno - a teď všem ukáže.
Pocit že se s touto prapodivnou skvadrou nedá hnout, by vedl k bezmoci až zoufalství. Proto jsou lidé na náměstích - aby si výše uvedení uvědomili, že až tak jednoduché to pro ně nebude.
A oni si to dobře uvědomují - proto tolik povyku. Proto řeči o demokracii, volbách a placených davech. Za touto siláckou fasádou jsou pořádně naštvaní a nevědí, co s tím. A tak kopou kolem sebe, jak jen mohou.
Stejně by mne ale zajímala jejich motivace. U ministra kultury je téměř jasná - pán přišel ke slávě, takhle nějak se neschopný stává ve vlastních očích mocným. U paní ministryně to bude asi jakási falešná loajalita k tomu na Hradě a snaha pomoci za jakoukoli cenu - nebo ne? U Zemana jde o stařecké vrtochy zesílené celkovým morálním, fyzickým i psychickým úpadkem.
A u Babiše? Velice ráda bych se ho zeptala - proč to děláte? Máte to zapotřebí? To je moc fakt tak opojná?
