Tak nám pomalu a jistě s koncem léta končí i prázdniny a děti se vydají opět do škol. Nejen ty větší - žáci a studenti, ale mnohé menší děti se s koncem léta vydají nebo vrátí do mateřských škol.
Nedávno se dala slyšet paní ministryně školství, že do několika let budou mít rodiče garantována místa v mateřských školách pro své děti již od čtyř let. Odhlédneme-li od praktické nemožnosti takové garance - nevím, zda si paní ministryně uvědomuje, kolik předpisů a nařízení je třeba splnit při otevření byť jediné třídy a kolik celá ta legrace stojí - především je nepochopitelný smysl takového kroku.
Mateřské školy jsou pomocí státu zaměstnaným rodičům při péči o malé děti. A na žádnou pomoc by nikdy neměl vznikat nárok. Zákonný už vůbec ne. Současný sociálně i jinak zabezpečovací stát se tváří, jako by vše zařídil a vyřídil za občany. Vy prostě poroďte dítě - a stát se už o něj postará. Možná by bylo nejlepší odevzdat děti státu hned po narození.
Péče o děti v mateřských školách je samozřejmě chvályhodná a účelná, ale nárok na ni? Uniká mi i smysl dnes poměrně časté skutečnosti, že některé matky na mateřské dovolené umísťují své starší děti do mateřských škol. To jako aby se mohly plně věnovat mladšímu dítěti? Tomuto zdůvodnění nevěří jistě ani ony samy. Nejedná-li se o lenost, o pohodlnost jde v těchto případech rozhodně.
Máme téměř nejdelší mateřskou dovolenou v Evropě, ne-li na světě. Máme také nejlépe vychované děti? Chceme téměř všechny děti umísťovat do mateřských škol a mít na to nárok. Kde je zodpovědnost rodičů?
Jako by z toho všeho mizela skutečnost, že dítě je neskutečnou radostí, ale také závazkem na celý život. Že má v ideálním případě dva, často ale jen jednoho dospělého člověka, který by se o něj měl chtít starat. Stát ať samozřejmě pomáhá - a také to dělá. Ale ne podobnými nesmyslnými garancemi.
Ono to možná paní ministryně myslela stejně, jako když garantovala, že v Brně se pojedou motocyklové závody příštích pět let. Jen nedodala, kdo to zaplatí.
