Malé jihočeské lázně. Přijela jsem sem vlakem, který jede z Tábora krásnou až poetickou krajinou, a nakonec po krásně klenutém mostě. V tomto městečku jsem poprvé byla před mnoha a mnoha lety. I tehdy jsem přijela vlakem po mostě.
Je tu krásně. Opravené náměstí bylo tehdy asi spíše šedé a nevýrazné. Dnes nová dlažba, udržované domy, mnohé s dekoracemi, kostel sv. Matěje s přístupnou věží. Kostelem mě provedl sympatický průvodce, ten mne provedl i hřbitovní kaplí, která, jak řekl, je po mnoha letech zase konečně otevřená. Takže tehdy jsme v ní určitě nebyli.
Na náměstí mají dvě infocentra - jedno městské v muzeu, takové nenápadné, zato druhé je velmi nápadné, soukromé a jeho majitelka ho často připomíná megafonem, ohlašuje akce - to se málo vidí a občas to trošičku obtěžuje. K vidění a prohlídce je zde rovněž zrestaurovaný zámek, kdysi se v něm ženil Petr Vok a dochovaná pompézní síň, kde tehdy hodovali svatební hosté, rozhodně stojí za to, ale nejen ta síň, rovněž například kachlová kamna z konce 19. století, dílo studentů zdejší keramické školy. Kolem zámku se vine udržovaný park a hlavně je odsud úžasný výhled na údolí s vinoucí se řekou Lužnicí. Přírodní skvost - řeka, skaliska, lesy, jezy.
Kromě zámku je zde františkánský klášter, rovněž opraven - a v něm k obdivování diamantová klenba, gotická kazatelnice a barokní zpovědnice. A kostel Nanebevzetí Panny Marie založen a bohatě obdarováván Šternberky.
Tohle městečko prostě skýtá památky i nádheru přírody, jsou zde proslulé lázně a také obdivuhodný most zvaný Duha, který se klene vysoko nad Lužnicí, který je překrásný seshora i zezdola - a po kterém můžete projít pěšky, přejet autem nebo již zmíněným vlakem.
To vše dnes vidím a obdivuji. Když jsem sem přijela před těmi lety, samozřejmě jsem viděla ten most a asi i zámek a možná i náměstí. Nic moc si ale nepamatuji.
Protože jsem viděla především nebo jen tebe. Byli jsme manželi tehdy tři měsíce a ty jsi tu sloužil na vojně. Ćetař absolvent. To byli vojáci vysokoškoláci, kteří měla na výložkách takové kolejničky.
Přijela jsem sem a byli jsme spolu. A měli jsme oči jen jeden pro druhého. Promiň, Bechyně.
Kolik vteřin, minut, hodin nebo dnů už jsme spolu? To by se jistě dalo spočítat.
Na roky to vím. Je to 37 let.
A nelituji ani jedné jediné vteřiny nebo minuty.
