Konec války

Nelze samozřejmě přehlédnout a ani pominout, že před sedmdesáti lety skončila (zatím) nejděsivější válka všech dob. Skončila osvobozením Evropy od fašísmu.  

Na Hlučínsku, ze kterého pocházím, měly oslavy konce války vždy poněkud jinou příchuť než v ostatních částech naší země. Naši otcové a dědové a jiní předkové totiž bojovali na straně Němců. Jinak to ani nešlo, patřili jsme k Německu. Takže osvobození bylo pro náš kout státu spíše porážkou. Prostě naši předkové patřili mezi poražené.

Leč i tak je samozřejmě nutné nezapomenout a nezbytné vzpomínat. A je dobré a nanejvýš přínosné se ptát pamětníků, pokud tady s námi ještě jsou.

A nejen tehdejších vojáků, jejichž vzpomínky nám připadají neuvěřitelné až neskutečné. a máme je tady v každé rodině. Namátkou - prastrýc zmizel kdesi u Mazurských jezer, děda přišel o obě nohy, když ho včas nevystřídala hlídka a ony mu omrzly. Tchán "dobýval" Moskvu - Rusové nás pak hnali sviňským krokem, říkával.

Válku prožívalo také zázemí. I tady je na co se ptát. Přišli Rusové. Obyvatelé před nimi prchali a věděli proč. Byli to osvoboditelé, ale často také násilníci a zloději. Civilní obyvatelé, většinou ženy a děti, před nimi a před frontou utíkali. Prateta s novorozenými dvojčaty utekla až na hranice Itálie. Cestou dvojčata krmila kravským nebo kozím mlékem, které nahřávala na lžíčce nad svíčkou. Přežili. Jedna babička utíkala s šesti dětmi ve věku dvou až patnácti let na sever a dostala se až do Polska. Věci měli na dvoukoláku, které táhly starší děti.  Druhá babička neutíkala tak daleko, jen do vsi vzdálené asi patnáct kilometrů - zapřáhla krávu do vozu, pobrala co nejvíc věcí, za vůz přivázala kozu, na vůz posadila tehdy již beznohého dědu, tři dcerky šly pěšky. Ještě předtím ovšem zasadila brambory, aby bylo po návratu co jíst.

Dokážeme si to vůbec dnes představit? Co bychom sbalili? Kde bychom si opatřovali jídlo?

Dokážeme si představit, že lidé utíkají, protože mají strach o holý život?

A dokážeme si představit tu euforii, když to vše skončilo, když skončila válka? Protože spíše než osvobození slavili v našich končinách lidé konec války.

Oplakávali mrtvé, sčítali ztráty na majetku, měli vybombardované domy, čekali na návrat synů a mužů

z fronty a jistě si tehdy říkali, že již nikdy více. Další válku nesmíme dopustit.

Poučili jsme se?

Ptejte se pamětníků, dokud je ještě koho.