Nepletu-li se, v České republice žije o něco více žen než mužů. Minimálně je to v rovnováze, přesná čísla neznám. Stačí se porozhlednout kolem sebe - muži a ženy v podstatě půl na půl.
Tak kde jsou ženy, když se podíváme do naší vrcholné politiky?!
A to nejen dnes, kdy je to naprostá bída. I v minulosti. Vezmeme-li v úvahu první - masarykovskou - republiku, nic.
Podíváme-li se na více než čtyřicetileté období socialismu - tak tam se vyskytují figury typu Gusta Fučíková, Marie Kabrhelová a snad i ta Jiřina Švorcová - ovšem brát tyto "dámy" vážně mohly snad jen ony samy. A vůbec - nebyly to dámy, byly to soudružky.
Nu a v době naší mladé demokracie? Napadá mne Petra Buzková, která se do dějin zapsala jen naprostou absencí soudnosti, když se jako přední politička a tedy reprezentantka své země opalovala na dovolené nahoře bez. Její úžas, když se pak celý národ bavil fotkami s jejím nahým poprsím, byl zřejmě nepředstíraný.
Vlasta Parkanová? Měla zřejmě snahu, ale ta vyšla poněkud naprázdno. A zůstala po ní pachuť trapnosti, to když zpívala "pro radar". Ani příznivci amerického radaru, mezi něž patřím, její zpěv nedokázali patřičně ocenit.
Karolina Peake? Pán Bůh s námi a zlé pryč! Z této jistě chytré, leč nesoudně ambiciózní dámy tak čouhala touha po moci, opojení významným postavením a pocitm vlastní nenahraditelnosti, že ji člověk až litoval. Ostatně znemožnila se sama. Nejen rekordně krátkým působením jako ministryně obrany.
Političky typu Kateřiny Klasnové nebo Kristýny Kočí nebudu vůbec hodnotit, to aby se člověk styděl, že je také ženou.
Tak snad ta Miroslava Němcová. Proti té nelze nic moc namítat, možná jen že je příliš bezvýrazná. Ale díky alespoň za ni.
Nu a v současnosti se nám tam ještě objevuje Věra Jourová. Zatím se moc neprojevuje, ale nevím, jaksi mi připomíná snaživou školačku, která udělá všechno, aby se panu učiteli zavděčila. Úplně ji vidím, jak sedí ve třídě způsobně s rukama za zády a vždy se horlivě hlásí. Ale nechci jí křivdit, zatím neměla příležitost se výrazněji projevit.
Jak jsem uvedla - je to bída s nouzí. A přitom to u nás občas vypadá jako "běda ženám, kterým muži vládnou".
Nejsem příznivcem kvót ani jiného protěžování. Vždy říkám, že my ženy máme život o něco málo obtížnější než muži, ale zato krásnější. A co se týče schopností, rozumnosti, nasazení, nadhledu ... jsme na tom mnimálně stejně jako chlapi.
Tak kde - sakra - jste, ženy?
