Každoroční kulturní zpětné ohlédnutí

Tak nám zase končí rok - a zřejmě každý člověk bilancuje. K mému životu neodmyslitelně patří kultura a kulturní prožitky. Takže rok 2014.

Přečtu ročně kolem 30 knih, v tom končícím roce jich bylo 36. Většinou jde o životopisy, pak literaturu faktu týkající se především tématiky sovětských gulagů, ale i jiných koncentračních táborů, pro odlehčení čtu detektivky od Nesboa nebo Christie. Z beletrie asi nejvíce zaujal rozsáhlý román čínského nositele Nobelovy ceny Mo Jen s názvem Krev a mlíko - epopej, která poskytne vhled do odlišné kultury a nabízí ne zcela všední příběh ne zcela obvyklých hrdinů, rozhodně těch 611 stran stálo za to.

Ke kultuře řadím i tanec - absolvovali jsme s manželem čtyři pěkné plesy. A zatančili si.

Nu a dále:

1. 1. Návštěva milánského Castiglio - majestátný hrad vládců tohoto kdysi i dnes bohatého města, výstava obrazů místních umělců. Novoroční mše v milánském Duomo celebrovaná zde oblíbeným arcibiskupem byla nejen duchovním zážitkem, ten kulturní z ní dělalo jednak vznosné prostředí jedné z nejkrásnějších světových katedrál a dále neuvěřitelný  liturgický zpěv mnohočetného sboru mnichů.

28. 2. Divadlo Bolka Polívky Brno: představení Prachy s naprosto excelentními výkony Ondřeje Vetchého a Vandy Hýbnerové. Komedie, ale občas velmi mrazivá.

1. 3. Janáčkovo divadlo Brno: Rusalka - navštíveno opakovaně, nesmrtelná klasika ve velmi působivém provedení, hudba, kterou člověk tak zná - a přece tak povznáší.

18. 4. Vinohradské divadlo Praha: komedie Vstupte! s hereckým top-obsazením, pánové Viktor Preiss a Tomáš Topfer si to vyloženě uživali - a publikum s nimi.

8. 5. Dvůr Králové: v rámci návštěvy ZOO výstava obrazů Zdeňka Buriana - vybavilo se mi dětství strávené u knih o lovcích mamutů, Kopčem, Havranpírko, Minehava...

18. 5. Cinestar Opava: Ranhojič - vcelku slušný film na motivy kdysi přečteného bestselleru.

7. 6. Slezské divadlo Opava: opera Evžen Oněgin - předem trochu obavy, jak toto ne zcela velké divadlo zvládne tuto klasiku, ale ukázaly se jako naprosto bezpředmětné - byl to zážitek! Úsporná scéna s dobrými nápady a zkratkami, výborné pěvecké výkony, vnímavé publikum. Zážitek.

6. 7. Slezské muzeum Opava: výstava klenotů českých muzeí - a mezi nimi originál Věstonické Venuše. To člověk stojí a v němém úžasu se dívá na sošku, kterou měl kdosi v ruce před 30 000 lety. Nejstarší vypálená keramická soška na světě. A našla se na našem území. Neuvěřitelné. Zastínila ostatní vystavené artefakty. Ovšem právem.

11. 7. Hradec nad Moravicí: prohlídka zámku, který prošel celkovou rekonstrukcí a ve kterém jsem kdysi strávila mnoho a mnho hodin jako průvodkyně. Možná i proto jsem zaujatá a monotónní výklad současné průvodkyně mne nezaujal, jinak zámek určitě má své kouzlo, ovšem tak nějak dýchá novotou - a to k zámkům nepatří.

30. 7. Mnichov: v rámci prohlídky města navštíveno původní barokní divadlo, místní Frauenkirche a historické prostory radnice. Vše pěkné - a tak nějak německy zorganizované.

31. 7. Gunzburg: toto malebné bavorské městečko se zachovalým historickým jádrem je také rodištěm člověka, na kterého by bylo lépe zapomenout: Mengeleho. Ale protože na některá zvěrstva se zapomenout nedá, je zde pomník jeho obětí - velmi působivé a umělecky zdařilé připomenutí děsu. Na tom pomníku jsou jen oči - oči, které připomínají zavražděné a umučené a zmizelé. Na Mengeleho zapomeňte, říkají. Ale na nás ne.

1. 8. - Ulm: prohlídka gotické katedrály s nejvyšší věží na světě a vrabčákem, který je symbolem města. Katedrála dýchá historií i tichem, jak už to katedrály mají ve zvyku. Tahle se ale opravdu vypíná málem až k nebi.

28. 8. Bratislava: prohlídka města včetně projížďky vláčkem s výkladem - a pěkné. To město má své kouzlo, takové malé, ale zapůsobí. Známé sochy centrum rozhodně oživují, líbila se mi výstava fotografií k výročí Slovenského národního povstání - velkoplošné fotografie v parku pod širým nebem poskytly nejen cenné a nové informace, ale také připomenuly, že lidé tehdy dokázali riskovat život, aby pomohli - udělali bychom to dnes?

29. 8. Budapešť: opět historické centrum včetně hradu Budy a Svatoštěpánské katedrály. Zaujaly sochy - ať už jezdecká na hradě, ale i jiné oživující město.

30. 8. Bratislava: prohlídka historických prostor radnice, výstava k výročí vypuknutí I. světové války, prohlídka ruin kdysi jistě mohutného hradu Děvín. Tou radnicí a výstavou jsem procházela v podstatě sama, naproti tomu Děvín byl přeplněn turisty. Rozhodně vše stálo za to.

31. 8. Vídeň: prohlídka historického centra, zatím zvenčí, zajímavým oživením byl místní orloj, trochu zastrčený v blízosti katedrály. Ta i Hofburg v obležení turistů, majestátní socha Marie Terezie vzdávala úctu této velké panovnici i přes proudy deště.

1. 9. Vídeň: hrobka Habsburků - prochází-li se člověk téměř sám v podzemí rozsáhlými prostorami mezi náhrobky a rakvemi všech velkých i menších příslušníků tohoto rodu - a venku šumí déšť, začne přemýšlet o smrti a životě a smyslu obojího a naději a štěstí a lásce - a o tom, jak to měli oni, kteří tu leží, a jak to má sám. Možná to není až tak kulturní zážitek, ale zážitek to byl.

Tentýž den večer - Volksoper Vídeň: Fledermaus, čili Netopýr a Strauss a opereta a rozjásané jeviště i hlediště a radostná a veselá hudba a skvělé výkony učínkujících a vstřícné publikum: prostě Vídeň a Strauss patří neodmyslitelně k sobě. Zážitek radostný.

2. 9. Vídeň: Schonbrunn - největší okruh, takže všechny významné sály, ale také soukromé pokoje, například přijímací salón Franze Josefa a jeho známý stůl a fotografie Sissi všude kolem, ale také ložnice Marie Terezie a velkolepá výzdoba reprezentačních prostor. Něco. Pak ještě tentýž den budova Parlamentu - přes liják zapůsobila majestátním zjevem, který člověka přenáší do Řecka a k antice.

3. 9. Vídeň: Hofburg - nejprve Schatzkammer a sbírka neuvěřitelných pokladů včetně údajné koruny Karla Velikého, pak soukromé sbírky porcelánu rakouských císařů - neuvěřitelné množství servisů a příborů a ukázek stolování a zlatého podnosu dlouhého několik desítek metrů - je třeba mít dostatek času a vychutnávat a vychutnávat. Pak ještě i výstava o Sissi - nešťasnici, která byla nešťastná sama a činila nešťastnými všechny kolem sebe. Závěrem dne okružní jízda po památkách s výkladem - a v rámci této zastávka u Hundertwasserů. I křiklavost umí být vkusná. Vpodvečer prohlídka Belvederu a jeho zahrad, dva zámky proti sobě a mezi nimi udržovaný park - zase nám předkové ukazují, co uměli.

15. 10. Kino Mír Opava: divadelní představení V Paříži bych tě nečekala, tatínku - komedie s opět úžasným Petrem Nárožným, který zastínil všechny ostatní učinkující - ale tak to i mělo být.

22. 10. Filozofická kočovná divadelní společnost Brno: Makábr - studentské představení s filozofickým podtextem. Na jevišti nadšení amatéři, výborný hlavní představitel - ovšem můj syn. Takže jaksi nejsem objektivní. Zážitek krásný a dojemný.

25. 10. Divadlo Kalich Praha: Bez předsudků  - komedie až burleska. Salvy smíchu, odreagování, oddech. Více než dvě hodiny totálního relaxu. Navíc výborní Jana Paulova a Pavel Zedníček. Zapomenete na vše. Co chtít víc?

26. 10. Kostel Panny Marie Sněžné v Praze: výstava fotografií z doby Sametové revoluce. Krásné připomenutí toho nadšení a radosti a solidarity a slušností a naděje a neuvěřitelnosti. Kde to všechno je?

Večer Ypsilonka: Škaredá středa - excelentní komedie, ale tentokrát něco jako "smích přes slzy", jak říkají Rusové. Občas mrazilo. Výborný Jiří Lábus - jak bylo lze očekávat. Vynikající Martin Dejdar - to bylo jeho představení. Mistr.

27. 10. Divadlo Bez zábradlí Praha: Římské noci a Simona Stašová. Netřeba říci víc - pro ty, co viděli. A těm, co neviděli - jděte! Působivý mix smíchu a dojetí a radosti a energie a smutku v podání Paní Herečky Stašové. Bravurně napsaná hra - v podání excelentní herečky. Napsáno snad přímo pro ni. Skvěle jí sekundoval Oldřich Vízner, ale málo platné - to bylo představení paní Simony Stašové. Klobouk dolů. Divadelní zážitek roku.

1. 11. Cinestar Opava: Carmen - přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku. Neuvěřitelný zážitek, navíc má nejoblíbenější opera. Skvělé obsazení, úžasná hudba, velkolepá výprava. A navíc pocit, že jste "u toho". Nejste jen v hledišti - tam se také podíváte, jste přímo na jevišti, jste účastníkem představení. K tomu pohledy do zákulisí, rozhovory s představiteli. Smekám před tím, kdo tyto přenosy vymyslel. Nebyla jsem poprvé. A už vůbec ne naposledy. Prostě něco.

22. 11. Cinestar Opava: Lazebník sevillský - přímý přenos z Metropolitní opery v NY. Zase. Tentokrát vynikal představitel Figara. A opět pocit, že mu stojím po boku. Zážítek očekávaně skvělý.

19. 12. Vánoční trhy Opava: koncert skupiny Rangers. Vlažné publikum, výkon skupiny nic moc, ale dobrá společnost přátel u punče a těšení na Vánoce.

26. 12. Kostel sv. Jana Křtitele Velké Hoštice: koncert Lusciniany - pěveckého sboru Mendelova gymnázia Opava. Radost a spontaneita mladých zpěváků se přenesla na všechny přítomné. Vynikající pěvecké výkony, průřez světovými koledami i jinými písněmi - zvláště zaujaly africké rytmy za doprovodu neodmyslitelného bubnu. Úžasné. Závěrečný společný zpěv koledy Narodil se Kristus Pán - zpívalo více než padesát učinkujících a více než 400 posluchačů - bylo jen třešničkou na dortu. Nádherný závěr kulturní sezóny.

Tak taková byla má kultura v roce 2014.

Co Vaše?