Rok se s rokem sešel, a protože nejen chlebem živ je člověk, je zde čas na každoroční kulturní ohlédnutí. Zcela individuální, samozřejmě. Takže jaký byl pro mne rok 2015 po stránce kulturní?
Hned 2. 1. - tedy přesně před rokem - návštěva Domu umění v Ostravě a tam zhlédnuta výstava Zářivý krystal - dílo Bohumila Kubišty. Po mnoha letech první souhrnná výstava tohoto malíře, shrnuto celé jeho dílo - ač tento futurista a fauvista nepatří zrovna mezi mé oblíbence, byl to velký zážítek, neuvěřitelná hra barev a tvarů, člověk se nutně sklání před originalitou děl tohoto českého velikána malby. Ještě tentýž den návštěva Ostravského muzea - navenek působí velmi skromným dojmem - a tam výstava Hedvábná stezka. Artefakty ze vzdálených zemí i dob, velice zajímavé.
10. 1. Cinestar a film Fotograf. Neuvěřitelně uvěřitelný Karel Roden v roli excentrického geniálního umělce, který žije, jak chce, a fotí, jak nejlépe umí. A že umí! Výborný film.
25. 1. Slezské divadlo Opava: komedie Dámský krejčí. Taková oddechovka.
7. 2. a 14. 2. plesy - tanec je také kultura a moc baví.
15. 2. obecní vodění medvěda a pochovávání basy, lidová zábava s tancem a zpěvem a popíjením a vzpomínkami na tradice předků.
28. 2. Cinestar a film Díra u Hanušovic. No dobré, takhle to na venkově prostě chodí a herci Dejvického divadla prostě umí.
8. 3. Praha a výstava Klenoty českých hradů a zámků (nebo Poklady? přesný název už nevím). Výborná výstava a možnost vidět to nejzajímavější z českých hradů a zámků na jednom místě. Předpokládaně nejúžasnější byl samozřejmě Relikviář sv. Maura - překvapivě větší, než očekáváno, a naprosto neuvěřitelně vypracovaný a propracovaný, člověk smeká před těmi, kdo vytvořili tak dokonalou krásu. Neočekávaně zajímavá byla například židle, na které sedával Masaryk, nebo róby českých šlechtičen.
13. 3. Městské divadlo Brno: Jméno - velice zdařilá komedie a velice zdařilí herci, zejména Alena Antalová. A zajímavý nápad - je přijatelné pojmenovat dítě Adolf?
14. 3. Brno: Vila Tugendhat - jeden ze zážitků roku, umocněn předchozím přečtením knihy Skleněný pokoj. Tohle je něco, nač můžeme být právem hrdí a co nám může svět závidět. Kdo tam byl, pochopí, kdo ne, musí tam zajít, aby porozuměl, proč se tají dech - onyxová stěna, výhled gigantickými okny, technické zázemí, vkusnost nábytku a neskutečná nadčasovost. Ještě dnes by to byl moderní výkřik v bydlení. A vila má téměř sto let. Smekám.
20. 3. Olomouc: koncert Vojty Dyka a jeho bandu. Velmi pěkný zážitek, působivý výkon. Energie.
7. 4. Hodonín: muzeum T. G. Masaryka - v tomto městě se narodil, muzeum přináší přehledný průřez jeho životem i dílem. Byl to člověk, který mnohdy předběhl svou dobu, ale také hodně tápal, promýšlel. Velice působivý je závěr expozice - dějiny sochy našeho prvního prezidenta, která byla opakovaně vztyčována a komunisty odstraňována. Úsměvné až smutné. Dnes socha naštěstí stojí.
9. 4. Staré Město: Památník Velké Moravy - zajímavý je i samotný památník - moderní budova stojící naproti moderní obrovské katedrále. Expozice pak představuje dějiny našich předků, jsou zde odkryty hroby s vysvětlujícími popisy, jako ženu mne zaujala dokonalost šperků, které Velkomoravanky nosily. Náušnice by byly "in" ještě dnes.
2. 5. Opava: Dům umění - Andy Warhol - 15 minut slávy. Vzhledem k místu až neuvěřitelná výstava slavných děl velkého Slováka - od jeho polévek přes barevné Marilyn po další ne tak známá díla. Krásný zážitek.
7. 5. Praha: Křižíkova fontána - Slovanské tance. Nepřekonaný a nepřekonatelný Dvořák za doprovodu hry vody a světel. Působivé.
8. 5. Praha samotná bývá pro nás venkovany vždy zážítkem. Tentokrát opět Hrad a vše, co skýtá, včetně Svatovítské katedrály a Starého královského paláce.
9. 5. Praha: Obecní dům - prohlídka prostor s velmi sympatickou a zainteresovanou průvodkyní, krásné interiéry českých buditelů, úchvatná Smetanova síň, salóny a salónky. Naši předkové se chtěli předvést a podařilo se jim to.
26. 7. Polsko, Sviednica: dřevěný kostel, údajně největší v Evropě, překrásný interiér. Protestanté měli zakázáno stavět z pevných materiálů, jako jsou cihly nebo kámen, a tak postavili tuto nádheru a katolíkům asi spadla brada. 3000 trámů, vejde se sem 7000 lidí. Tentýž den - Wroclaw a hlavně univerzita s úchvatnou barokní aulou, vypadá to v ní jako v kostele. A ještě tentýž den: obraz Panorama bitvy u Radwanic - 120 m dlouhá a 15 m vysoká epopej o bítvě, ve které Poláci porazili Rusy. A dodnes si to patřičně užívají. Ten panoramatický obraz samozřejmě připomíná našeho Marolda, ale za vidění stojí.
27. 7. Polsko, Poznaň: na Dumském ostrově pozůstatky hradu nejstarších polských králů a katedrála s jejich ostatky. Úžasná renesanční radnice na náměstí. Tentýž den Toruň - středověké zachovalé městečko obklopené hradbami, rodiště velkého Koperníka. Mají zde hrad německých rytířů, který obyvatelé města kdysi vyhodili do povětří - jsou z něj jen ruiny. Nikdy předtím jsem neslyšela o tomto debaklu německých rytířů.
29. 7. Polsko, Gdaňsk: nečekaně krásné historické městečko-přístav se starobylými domy, hradbami i katedrálou a starobylou cihlovou radnicí. Domy bohatých obchodníků mají dodnes zachovalé okázale bohaté vstupní portály. A tentýž den hrad Malbork - největší hrad světa, patřil německým rytířům, byl sídlem jejich velmistra a rozhodně stojí za návštěvu, a to za dlouhou návštěvu. Tři nádvoří, na tom třetím katedrála, podlahové topení, knihovna s prvotisky, nádherný rozlehlý refektář.. Zapsán v dědictví UNESCO - není divu.
30. 7. Polsko, Olsztyn: historické náměstí s bazilikou minor, radnicí z 16. století a hradem, kde jsou na nádvoří k vidění sochy - např. "pruská žena", o jejíž původ se vedou spory. Vypadá trochu jako babička.
31. 7. Polsko, Varšava: hrad s expozicí, hlavní část věnována osvobození Varšavy a také Varšavskému povstání, na které jsou Poláci hrdi - a právem. Jinak Varšava působí poněkud chaoticky, ale je zde mnoho architektonicky zajímavých kostelů, např. kostel sv. Kříže se srdcem Chopina nebo vojenský kostel se jmény všech důstojníků postřílených Rusy v Katyni.
1. 8. Polsko, Krakow: ten jsem znala z dřívějška, ale tentokrát konečně čas na návštěvu skvostů všech skvostů: na Wawelu jsem viděla originál Leonardovy Dámy s hranostajem. Jakousi shodou zvláštních náhod, ač sezona v plném proudu a hrad plný turistů, v místnosti s Dámou jsem byla zcela sama. A tak přede mnou vystupovala z šera ta jemná ušlechtilá tvář i trochu nepřirozeně protáhlá ruka, dáma se koukala mimo mě a její hranostaj koukal tam, co ona - a na ně koukala a koukala a koukala já a říkala jsem si - tohoto obrazu se dotýkal Leonardo. A vytvořil tuto krásu. Neuchopitelnost géniů.
13. 8. Klenčí: kostel sv. Martina a muzeum J. Š. Baara. Asi každý z nás má z dětství knížku, která se mu líbila nejvíce - a u mne to byla Hanýžka a Martínek. Takže muzeum kněze Baara, který tuto knihu o své mamince napsal - a celá atmosféra Klenčí, kde se příběh odehrává - mne silně dojaly.
14. 8. Újezd: památník Jana Sladkého Koziny na jeho bývalém statku. Rozhodně stojí za návštěvu, historie Chodů je zde podána realisticky a z Koziny nedělán hrdina, i když statečný člověk to byl. Jen asi poněkud krátkozraký. A statek má krásnou jihočeskou atmosféru.
13. 9. Cinestar: Nikdy není pozdě a dokonalá Meryl Streep. Bez ní by ten film prostě nebyl.
17. 10. Berlin: Altes Museum - velice bohaté sbírky antických soch a jiných artefaktů, obrovské krásné sály.
18. 10. Berlin: Muzeum teroru - naprosto působivý prúřez nacismem od jeho úplných počátků po zdrcující konec. Fanatismus lidí, kteří uvěřili naprostému pitomci naprosté pitomosti, je do nebes volající a všechna zvěrstva z toho pramenící dodnes nepochopitelná. Takové muzeum by si žádal i komunismus a volají po něm jeho oběti. Tentýž den i památník holokaustu - kvádry rúzných rozměrů, kvádry různých rozměrů a znovu tytéž kvádry a nicota mezi nimi a žádné vysvětlující popisky. Ty ať si každý dosadí sám. Výborný nápad. Berlin i celkově velice zapůsobil moderní architekturou plnou skla a prosklených ploch a kovu.
29. 10. Slezské divadlo Opava: Tosca - taková temnější opera v komornějším provedení. Dobré.
13. 11. Brno - Janáčkovo divadlo: Rusalka - dokonalý Dvořák v dokonalém provedení brněnské opery. Toto představení navštíveno podruhé a opět zážitek. Pohádková scéna s dobrými nápady, nadpozemská zvířata, skvělé pěvecké výkony. Brňáci prostě operu umí.
14. 11. Brno - muzeum Anthropoid: přehled počátečních vývojových druhů člověka, velmi dobře postavená expozice - a hlavně kopie nepochopitelných maleb z jeskyň v Lascaux. Proč - jak - čím - kdo vlastně?
6. 12. Opava: koncert Hradišťanu - kdo ještě neměl vánoční náladu, tady rozhodně přišla. Hudba lidově umělecká a neuvěřitelně nakažlivá radost z jejího provozování, zpěv, který skoro hladí a rozněžňuje - dědictví předků spojené s uměním současnosti. Opět bravo, pane Pavlico.
9. 12. Brno: Filozofická kočovná divadelní společnost, amatérské představení filozofů a studentů filozofie tentokráte na téma smyslu života. V jedné z hlavních rolí náš syn - ten pochopitelně objektivně nejlepší. Krásné představení, které nabíjelo energií a nasazením učinkujících a nutilo k zamyšlení svým tématem.
26. 12. tradiční vánoční koncert v našem vesnickém kostele. Velice zdařilý, dotvořil a ukončil atmosféru Vánoc.
Také jsem přečetla 47 knih, což ke kultuře rozhodně patří, většinou to byly historické romány, životopisy, ale také severské detektivky.
Takový byl můj loňský kulturní rok.
Jaký byl ten Váš?
