Jsem bílá

Hodně se teď mluví o rasismu. Všude možně - dokonce i ve fotbalu. A čím více se o rasismu mluví, tím více se jím zabýváme. Je to kontraproduktivní. Nikdy by mne nenapadlo přemýšlet o barvě kůže kohokoli

Teď se nad tím zamýšlím. A zřejmě nejen já.

Občas to vypadá, že za všechno zlé na světě mohou bílí lidé. Zotročovali lidi jiných ras, zabírali území, plundrovali a stále ničí přírodu, historicky se znemožňovali nejrůznějšími způsoby.

Objektivní pohled ale musí být dvoustranný, nebo všestranný. Byli to bílí lidé, kdo založili evropskou civilizaci. Byli to bílí, kdo zakládali města, postavili veledíla jako Pantheon v Římě, Versailles u Paříže, další hrady a zámky, divadla, kostely a chrámy. Byli to bílí, kdo dali světu drama, stvořili díla jako Lidská komedie, filozofické spisy i beletrii, neskutečnou krásu romantických veršů. Beethoven a Mozart byli bílí, jako i mnozí další skladatelé. Zaposlouchejte se do těch až nadpozemských tónů. Beatles také byli bílí. Byli to bílí, kdo vymysleli léky a zachránili milióny lidských životů, vytvořili základy věd, vynalezli věci, které považujeme za samozřejmé a nedokážeme si život bez nich představit.

Churchill byl bílý, Matka Tereza také, i Jan Pavel II. 

Bohužel také Stalin a Hitler.

A na druhé straně  existovali a existují významní lidé jiných ras, černí, žlutí...

Bylo by dobré přestat dělit lidi podle barvy pleti. Ale také přestat se navážet do jedné barvy - do bílé.

Jsou lidé dobří a zlí, schopní a neschopní, vzdělaní a nevzdělaní, sympatičtí i nesympatičtí. Nesuďme podle toho, jak lidé vypadají, ale podle toho, co dělají. Jak jednoduché.

Nejsem přítelem velkých gest. Tedy ani poklekávání. 

My bílí se nemáme za co stydět.

Mimochodem - úplně bílá nejsem. Zdědila jsem velice snědou pleť. Kdo ví, asi po nějakém prapředkovi.