Jaké máte křestní jméno?

Dnes mám jmeniny. Jmenuji se Renata. Jméno mám po své matce a ta jej dostala po německé herečce Renate Muller. Se svým jménem jsem odjakživa spokojená. Líbí se mi, pojmenovala jsem tak i svou dceru.

Někdy se až divím, kolik lidí kolem mne se svým křestním jménem spokojeno není. Když jsem bývala třídní učitelkou, ptávala jsem se žáků ve věku kolem 14 - 15 let, kdo by si chtěl změnit jméno. Naprostá většina. Zajímavé. Možná by stálo za to uzákonit, že si každý jedinec může své jméno vybrat a zvolit sám - třeba ve věku získání občanského průkazu. Jste spokojen se svým jménem? Ne? A jak byste se chtěl/a jmenovat?

Většina dětí, kterých jsem se ptala, netoužila po nějakém exotickém jméně. Chtěly se jmenovat jinak často z ryze praktických důvodů - moje jméno je moc dlouhé, mé jméno máme ve třídě čtyři, chtěl bych být originál, mé jméno se nehodí k příjmení.

Věřím, že většina rodičů si dává dost práce, když vybírá jméno pro své dítě. Dnes často vidíme dvojí trend - dávají se tradiční česká jména, chtělo by se říci - stará jména jako Antonín nebo Anna, na druhé straně mnozí rodiče volí módní často exotická jména - Kevin, Steve, případně Alex - to i pro dívky. Nic proti, jen by se rodiče měli také zamyslet nad příjmením, zejména u chlapců, kteří ho budou zřejmě nosit celý život. Kevin Konvička nebo Pamela Janoušková opravdu nejsou výhrou.

Zcela mimo mé chápání je častá snaha rodičů dávat svým dětem cizí jména, která mají ekvivalent v češtině. A tak znám Elisabetu, ačkoli máme českou Alžbětu, nebo Johana, který by měl býti Janem. Zatím jsem se nesetkala s Paulem místo Pavlem, znám ale paní, která chtěla dát své dceři jméno Sju - takhle to i chtěla psát, zřejmě obdivovatelka Dallasu. Když jsem jí vysvětlila, Sju je Zuzka, byla velice překvapená.

Někteří rodiče svým výběrem komplikují život dětem při vyslovování - zkuste vyslovit Lukáš Šrámek nebo Klára Kramlová, případně jim zadělávají na celoživotní pousmání, když se představí jako Prokop Prokůpek.

Mnoho lidí neví, proč se jmenují, jak se jmenují, že je to třeba po dědečkovi nebo kamarádce matky. Málokdo také tuší, jak by se jmenoval, kdyby se narodil s opačným pohlavím.

A už vůbec málo lidí se pídí po významu svého jména.

I s tím jsem spokojená.

Jsem Renata -  (z latiny) znovuzrozená, vznešená, urozená.