Včera jsem se vrátila z pobytu u přátel v Německu. V jednu chvíli jsme se dotkli v debatě i politiky. Němci se svorně rozčílili nad tím, jak vzrůstá pravicový extremismus. A řekli, že z něho mají strach.
Ujistila jsem je, že mi také dělá obavy vzrůstající extremismus. Ale nejen ten pravý. Co levý extremismus? - zeptala jsem se. Ten vám problémy nečiní? - Dívali se na mne poněkud udiveně a ptali se, jak to myslím.
Jak to myslím? Proboha. No, jak to říkám. Pravicoví extrémisté sbírají body na migraci a jejich počet i obliba roste. Levicoví extrémisté sbírají body na přezíraní a zlehčování minulosti a jejich obliba a vliv roste.
Copak je normální, že v "předseda Evropy" adoruje Marxe a účastní se odhalení jeho pomníku? Copak je normální, že komunisté sedí v nejrůznějších parlamentech? Copak je možné smířit se s tím, že v mé zemi komunisté podporují vládu a stále více se tváří, že v podstatě nic zlého neudělali? Copak je možné, aby člověku nebylo špatně z jejich předsedy, který s vážnou tváří hovoří o nevinném Rusku a vinném Ukrajinci?
Copak nenahání husí kůži fakt, že dnešní Rusové hromadně schvalují okupaci z roku 1968? Copak není na blití, že jejich hrdinou je stále Stalin? Copak není k pláči, jak levicová je současná Evropa a pomalu i svět a hodně má země? Copak se je možno smířit s tím, že slovo komunista není v myslích mnoha rovno nacistovi?
Jak je "in" odsuzovat extrémní pravičáky! Jak v klidu mohou zůstat ti levicoví.
Přesně před padesáti lety levicoví extrémisté, tedy komunisté, ukázali, co jsou zač.
Neměli bychom zapomínat, mlčky přehlížet, zlehčovat.
A celá Evropa také ne.
Mí němečtí přátelé mi řekli, že to možná nevidí tak černě proto, že nemají naši zkušenost. No možná. Tak si o tom kruci nechte vyprávět nebo si něco přečtěte. A hlavně se proboha všichni zamyslete. Levicový extrémismus je naprosto stejně nebezpečný a odsouzeníhodný jako ten pravý. A s komunisty se přinejmenším nemluví.
Přišli dnes v noci - před padesáti lety. Zajímalo by mne, co by Evropa dělala, kdyby přišli zas.
