Tak máme zase září - prázdniny pryč, dovolená skončila. Po všech zrušených zahraničních zájezdech a dovolených z minulých let jsem se letos rozhodla pro Česko.
Nepatřím k té velké množině lidí, kteří bezvýhradně obdivují přírodu. Nemám nic proti přírodě, ale za její jednoznačně nejgeniálnější dílo pokládám člověka.
Protože člověk dokáže neuvěřitelné věci.
A ty obdivuji.
Navštívila jsem poprvé v životě Hradec Králové. Na náměstí se tam tyčí gotická katedrála - dílo našich předků. Protože se Hradečané přihlásili velice rychle a zřejmě i ochotně k husitům, ti jejich chrám nezničili, jako to učinili s mnoha jinými. Naopak - stal se jakýmsi neoficiálním centrem husitství - a dochoval se tedy v původní podobě. Na rozdíl od jiných gotických katedrál je postaven z cihel, je majestátní a hodný obdivu. Bydlela jsem v hotelu hned vedle tohoto chrámu a mohla tedy obdivovat detaily tohoto veledíla přímo z oken hotelového pokoje. Všechny ty cihly položily něčí středověké ruce. Chrliče někdo navrhl a vytesal a postavil - a ony dodnes chrlí. Všechny ozdoby někdo vytvořil, stavitelé dovedli linie katedrály k dokonalosti čistými štíhlými vysokými tvary. Krása.
Hradec Králové má co nabídnout - kanovnické domy, rozsáhlé náměstí, radniční věž. Ale také stavby z počátku minulého století, kdy se Hradec chtěl vyrovnat Praze. A tak zde najdete stavby Gočára nebo Kotěry - například přímo velkolepé muzeum. Pompéznost - toto slovo k tomuto městu právem patří.
A můžete se také projít kolem Labe a přemýšlet o českých královnách vdovách, kterým toto město kdysi patřilo - a od kterých se odvíjí jeho název. Bydlela zde i má oblíbenkyně Eliška Rejčka.
Z Hradce jsem podnikla výlet do Chlumce nad Cidlinou - tamní zámek projektoval Santini a patřil a dnes znovu patří Kinským. Zvenku je to krásná symetrická stavba ve tvaru koruny - proto se zámek nazývá Karlova Koruna, uvnitř se majitelé snaží o doplňování a instalaci rozkradeného nebo poničeného inventáře. Kdopak nám to tady rozkradl a poničil, soudruzi?
Ještě že ti naši soudruzi dopadli jako tehdy ti sedláci u tohoto Chlumce. I když - ti sedláci tehdy dopadli hůře.
Kromě několika dalších menších výletů jsem pak zavítala do Broumova - a tento výlet se stal vrcholem mé letošní dovolené. Opět dílo lidských rukou a hlav - neuvěřitelný komplex benediktinského kláštera, který ve své době patřil ke špičkám vzdělanosti a kultury celé Evropy. Barokní stavby Diezenhoferů berou dech stejně jako kopie Turinského plátna - nutí člověka hodně se zamyslet, kopie Ďáblovy bible, jejíž originál právě tomuto klášteru kdysi patřil. Úžasná knihovna - jedna ze tří, které tu měli. Smutný fakt devastace kláštera v době vlády komunistů, kteří sem sváželi jeptišky z celé republiky, aby fyzicky i psychicky deptali a ničili ženy, které se vymykaly jejich chápání.
A pak návštěvníky zavedou do klášterního chrámu - a člověk ztratí dech. Nezbývá než mlčky pohlížet na neuvěřitelnou nádheru tohoto místa, vznešenost prostoru, úžasnost dekorací, posvátnost všeho kolem. Tohle dokáže jen člověk.
Další část dovolené jsem strávila v Luhačovicích - v poklidu, procházkami, četbou, nechala jsem se hýčkat u vybraných procedur - a i tady bylo co obdivovat a o čem přemýšlet..
Lidská díla, lidská vynalézavost, um a schopnosti mne fascinují.
