Maminky své děti milují, milovaly a budou milovat. Tak to bylo a je. A chtějí pro ně to nejlepší. Jen mi občas připadá, že chtějí to nejlepší spíš pro sebe.
Některé matky jsou ochotny pro peníze propůjčit své dítko k propagaci na internetu - jeho vlastní názor je nezajímá, Fotí a vystavují a instagramují. Heč - kdo bude mít lepší nebo roztomilejší fotky? Soukromí dítěte? Co to je?
Další matky - ale samozřejmě i otcové ve svých dětech vidí plnění svých vlastních ambicí či selhání. Vždycky to tak bylo a bude. Mé dítě bude vynikat v tenise, fotbalu, bude skvělý klavírista, holčička bude zpěvačka … že toto naše dítko nechce a že ho to nebaví? Však začne.
Trendem dnešní doby je zásadně si nic neodpírat. Stali jsme se sice rodiči, ale přece si neodepřeme dovolenou. A tak nevinná miminka a plačící batolata trpí v letadlech a pak si "užívají" pláže a hotelových destinací, ačkoli si nic z toho nebudou pamatovat a lépe by jim bylo na zahradě u babičky nebo na pískovišti za domem.
Také prohlídka zámků či jiných památek s malinkými dětmi je hodně in. Že to obtěžuje ostatní? Že nevinné nebohé dítko se přinejmenším nudí a pak třeba i zlobí? No a co? My přece jsme rodiče, kteří jsou ti nejlepší, bereme totiž dítě všude s sebou.
Někteří rodiče takhle dokazují všem okolo, že jsou skvělými katolíky. Berou totiž miminka i batolata s sebou na mši do kostela. Ubohé děti se tam k smrti nudí, rodiče ze mše nic nemají, neboť se věnují dítěti - a okolní věřící jsou rušeni. No a co - my máme dítě!
Je mi takových dětí velice líto .Je mi líto dětí, jejichž rodiče si neumějí nic odepřít a nejsou ochotni pár let počkat. Nedokáží se přizpůsobit potřebám dítěte. Nutí dítě, aby se přizpůsobilo jim.
Tohle není rodičovská ani mateřská láska. To je čisté sobectví.
