Dívka čtoucí dopis

Nevím, kdy jsem ten obraz viděla poprvé. Reprodukci, samozřejmě. Byla jsem určitě hodně mladá holka, tak asi 12 mi mohlo být. Odjakživa jsem se hodně zajímala o obrazy i malíře. Asi proto, že ani trochu nedokážu malovat.

Ten obraz mne naprosto uchvátil. Dokázala jsem se na něj dívat dlouhé minuty. A dokážu.

Vyzařuje z něj tajemství, ale také klid, téměř rodinná pohoda. Jako by se zastavil čas. 

Dostáváte se doprostřed pokoje, do soukromí cizích lidí. V pokoji je dost šero. U otevřeného okna stojí dívka a čte dopis. Dívka je oblečena do bohatě zdobených šatů s okružím a vyšíváním, jsou žluto -zelené, mají nabírané rukávy. Dívka má dost složitý účes, vysoké čelo, vlasy jí spadají v lokýnkách na krk. Stojí před oknem, ve kterém se v odrazu zrcadlí její tvář. Je soustředěná a vážná. V rukou drží dopis, čte jej, je téměř u konce.

Před ní je stůl s těžkým ozdobným ubrusem v tmavě červené barvě, vypadá téměř jako koberec. Ubrus je u zdi dost zvláštně nařasen, spíše shrnut, jako by něco skrýval. Shrnutí ubrusu způsobilo, že se téměř převrhla cínová mísa s ovocem, s jablky. Za otevřeným oknem stojí v rohu dřevěná hodně zdobená židle. Otevřené okno je rozděleno do mnoha malých vitrínek, přes okno je přehozen červený závěs. Za oknem není nic vidět. Také zeď za dívkou je naprosto holá. Tak trochu kontrastuje s okázalou výzdobou ubrusu, židle, s bohatostí okna. 

V pravé části obrazu je pak shrnutý zelenkavý závěs. Vypadá trochu jako opona - jako by autor oponu rozhrnul a ukázal nám, co je za ní. 

Díváte-li se na tuto mistrovskou malbu, přímo to ponouká k přemýšlení. Co to dívka asi čte?  Něco smutného? Vážného? Kdo jí píše? Její láska? Její otec? Bratr? Nevím proč, ale předpokládám, že jí píše nějaký muž.  Kdo ta dívka asi je? Kde je - doma? Proč stojí u okna, je jasné - je tam světlo. Proč někdo převrhl ta jablka a shrnul ten ubrus? A kdo shrnul ten závěs? Autor?

V době, kdy jsem se učila německy, jsem si začala dopisovat s jednou žákyní z tehdejší NDR, z Drážďan. Vyvinulo se z toho dlouholeté přátelství. Když mne Doris poprvé pozvala do jejího rodného města, bylo mi 16. Ptala se mne, co bych chtěla především v Drážďanech vidět. - Dívku čtoucí dopis, napsala jsem. Originál  je v drážďanské galerii.

A také byl. Doris nechápala. Téměř všichni turisté se do galerie vydali především za Raffaelovou Sixtínskou madonou. Ano, je nádherná. Samozřejmě jsem si ji prohlédla. Ale pak jsem začala hledat, poměrně dlouho - až jsem našla. A stála poprvé před originálem. Dívka čtoucí dopis. Originál. Tohle vytvořil tahy štětcem geniální Jan Vermeer. Ten obraz není až tak velký, byl umístěn u dveří a většina návštěvníků galerie mu nevěnovala zvláštní pozornost. Já tam ale stála a stála.

Od té doby jsem drážďanskou galerii navštívila několikrát. Mám dokonce fotografii, kterou bez mého vědomí udělala má dcera: Mamka kouká na Dívku čtoucí dopis:)

Když se ráno probouzím, vidím tuto Dívku, mám malou reprodukci u postele. Když sedím v našem obývacím pokoji, dívám se na ni. Dostala jsem ji jako dárek právě od mé dcery. Je v poměru k originálu jedna k jedné a nechala si ji poslat z Drážďan. 

Možná každý z nás má takový obraz. Nebo by měl mít. Něco, co jej prostě navždy oslovilo.

Je mnoho jiných nádherných a mnohem slavnějších obrazů různých geniálních autorů. Ráda se na ně dívám, galerie jsou mým oblíbeným místem.

I Jan Vermeer van Delft vytvořil mnoho jiných krásných děl. Většinu znám.

Ale Dívka čtoucí dopis je jen jedna. 

Jan Vermeer van Delft zemřel 15. 12. 1675, tedy přesně před 345 lety.

Ta "moje" Dívka je tedy už dost stará. A pořád má co říci.