V mnoha vesnicích i městech pomalu, ale jistě končí zvyk Vítání nových občánků. Ne že by o něj nebyl zájem, ale je téměř nemožné zjistit, jací občánci se v dané oblasti narodili. Rodiče musí své nově narozené děti jedině nahlásit - jinak se o nich na příslušném úřadě nedozvědí. Bylo by to proti zájmům ochrany osobních údajů.
A tak si obce pomáhají všelijak - a některé se rozhodují prostě vítání občánků zrušit. Stejně tak dochází na mnoha místech k rušení setkávání se seniory či oslav jejich jubilejí - zaměstnanci obecních či městských úřadů přece nesmějí vědět, kolik žije v jejich obvodech seniorů, natož kolik jim je let! To by bylo porušením práva na ochranu osobních údajů.
Situace narostla do takových absurdit, že mnohé obce vůbec netuší, kolik že mají obyvatel - registry se přesunuly kamsi na ministerstva, ta nemají povinnost informovat, občané pak nemají povinnost informovat o změně bydliště - a tak dochází k absurdním situacích, kdy obce nevědí, kolik v nich žije obyvatel. Že se od počtu obyvatel například odvozuje plat starosty? - Nu tak ať to pan starosta spočítá, může třeba projít ves dům od domu a sčítat. Nebo ať si to prostě přibližně odhadne.
Vítání novorozeňat či setkávání jubilantů možná nejsou pro stát až tak důležité. Ale obce potřebují seznamy obyvatel například pro výběr poplatků za domovní odpad, nebo potřebují seznamy voličů v době voleb - nic z toho nemají k dispozici.
Chráníme totiž osobní údaje. Máme k tomu nejen příslušný zákon, ale celý úřad. Instituci, která má svého ředitele, jistě i sekretariát - a ve které pracuje více než sto lidí. Nesmírně by mne zajímalo, co tito úředníci celý den dělají. Jistě - denodenně do roztrhání těla bedlivě sledují, aby nedošlo k nedodržení zákona na ochranu osobních údajů. A úspěchy mají - viz ti noví občánci, jubilanti, dále sledují, aby se nedejbože někdo nedověděl, kdo spáchal nějaký trestný čin - nesmí se zveřejňovat jména, jen iniciály pachatelů. A zřejmě i pouze iniciály obětí.
Více než sto lidí hlídá, aby se o nás náhodou někdo něco nedověděl. Když se nad tím člověk zamyslí, vidí, že práce mají vlastně tito úředníci nad hlavu - neboť je zde nekonečně mnoho možností, jak dodržování tohoto zákona zlepšit. Je například neskutečné, že stále ještě známe jména starostů či poslanců - jak to? Jak je možné, že jejich jména nepodléhají utajení? Vždyť by stačily přezdívky, příp. tedy iniciály. Jen si vezměte, na kolika úřadech a pracovištích vůbec se stále ještě setkáváme s cedulkami se jmény na jednotlivých kancelářích. Takhle to přece nejde - co děláte, ochranci osobních údajů? Proč nezasáhnete? Nebo další nedostatek - jak to, že učitelé všech typů škol stále znají jména svých žáků? To je přece do nebes volající porušení principu ochrany osobních údajů!
Jak je možné, že stále tolik průkazů všech typů uvádí jména - co je komu v knihovně do toho, jak se jmenuji? Jak je možné, že tak důležité a frekventované dokumenty jako například řidičský průkaz, občanský průkaz či pas uvádějí nejen jméno, ale i věk a někdy adresu nositele? Proboha, co tam těch sto lidí dělá, proč nezasáhne? Bohatě by přece stačily iniciály a přibližný věk narození, například plus minus deset let. Vědí to v Evropské unii, co se tady děje?
Jak to, že na parte stále čteme jméno zesnulého - i jeho věk? Narodí-li se malý občánek, nikdo to nesmí vědět. Zemře-li člověk - ochrana údajů neplatí?
Kdysi kdosi řekl, že žijeme v Absurdistánu. Také máte ten pocit?
