Jako celý národ i já jsem si oddechla. To napětí už bylo nesnesitelné. Ale můžeme zůstat klidní - prezidentova prostata je v pořádku.
A máme to přímo od pramene, takže je to nezpochybnitelné. Pan prezident má prostatu jako panic. Uf.
Trochu se u té příležitosti vkrádá jemná výčitka vůči jeho předchůdcům - o prostatě Václava Havla se už ale nemáme šanci dovědět, Václav Klaus ještě poreferovat může.
Je také úžasné, jak pan prezident klame tělem. Když ho člověk vidí, má pocit, že téměř mele z posledního, že už nedojde ani k nejbližšímu cíli. A on ne - v zdravém těle tak neobyčejně zdravý a neotřelý duch!
O fyzické kondici pana prezidenta tedy nemůže být pochyb, co orgán, to mladistvá perla. Prostě nezdolná tělesná svěžest, o které svědčí i pevné odhodlání vydávat se na daleké cesty. Ta nejbližší vede do Ruska. A tam to jistě bude velice náročné. Soudruzi kdysi dokázali mávat z tribuny i několik hodin. Náš pan prezident je jistě lehce překoná.
Nu a o duševní kondici nás rovněž neustále přesvědčuje - buď sám, nebo prostřednictvím soudruhů nejbližších, hradního kancléře s potutelným úsměvem a tiskového mluvčího s neproniknutelným výrazem. Pan prezident svou duševní kondici navíc neustále upevňuje duchovními cvičeními různého typu - viz například vyhledáváním článku, který kdesi kdysi spatřil.
Jako učitelku literatury mne páně prezidentův názor na novináře a spisovatele Peroutku zajímá asi stejně jako jeho názor na štupování ponožek. Nicméne pan prezident nás takto i jinak neustále přesvědčuje o svém nesmírném rozhledu a fenomenální paměti.
Takže si můžeme gratulovat. Prezident ve všeobecné kondici, jeho prostata rovněž.
Národ ovšem čeká ještě na zodpovězení dalších otázek. Například - co stolice, pane prezidente? Pravidelná?
