VV mě příjemně překvapují den za dnem. Jdou příkladem. Je to pokus o změnu společnosti seshora.
Po veřejném odmítnutí zbytečného dopravování se autem do Sněmovny(zajímá mě, zda v tom pokračují) přišlo pokutování vulgarit ve Sněmovně, snad i gest. Například bývalý premier, svým dřívějším nevhodným chováním, způsobil dost těžkostí učitelům v celé ČR, kdy nemohli skoro nic dělat s žáky, kteří jim ukazovali fakáče a na obranu tvrdili, že to znamená, že jsou jedničky. Lhali stejně, jako bývalý premiér, který se nepřiznal. Na jednu stranu avizované, všude předváděné chlapáctví a na druhou stranu lhaní, jak u malého kluka, co má strach se přiznat, aby nedostal od táty na zadek.
Je pravda, že republika má takové poslance, jací jsou sami lidé- my jsme si je tam vybrali. Ale páni poslanci by měli být vpředu nejen ve schopnostech vytvářet různé výbory a funkce, čerpat výhody a využívat beztrestnost- měli by společnosti předvádět vzorové chování mezi sebou, příklad který ostatní budou následovat, nebo který se stane, časem doufám, širocespolečenskou normou.
Stalo se mi, že jsem cestoval vlakem, úplně plný vlak, poslední místo, ve vagoně, zbylo na mě. Sedl jsem si vedle starého pána, slušně oblečeného, distingovaného, tak 65let. Naproti němu seděl chlap typu kolotočáře, tak 40let, natažené nohy přímo pod sedačku starého pána. Jak jsem si odkládal oblečení, tak starý pán slušně požádal muže naproti, zda by si mohl dát nohy k sobě, že by si rád přečetl noviny a položil si je na kolena. Chlápek mu suveréně oznámil, že ani h.vno. Starý pán se podivil, že to snad není možné a ten chlap mu řekl, že je to zbytečné, že s ním nikdo nehne a at to ani neskouší, že se to nikomu ještě nepodařilo s ním pohnout.. Začal ve mě kypět vztek ze sprostoty toho chlapa, tak mu říkám, že má hodně silné řeči. Jeho odpověd ve stylu mýho pojmenování mužským přirozením a rada, at se do toho nes.ru už na mě byla moc, přiskočil jsem k němu a dal jsem mu 2 lehké průplesky, až mu spadly brýle. Co mě překvapilo bylo, že ten sprosťák mě okamžitě začal obviňovat z napadení a chtěl volat policii ČR, s tím, že tohle jsem pos.al. Samozřejmě, že mu to nevyšlo, protože jsem mu oznámil, že on napadl mě a lidi, že mi to odsvědčí. Podíval se na starého pána naproti, na paní vedle něj a bylo mu jasné, že mám pravdu. Pomohl jsem mu sebrat brýle(byl překvapený), on si dal nohy slušně pod sebe a dál už nikoho neobtěžoval a choval se slušně.
Chci tím říct, že v dnešní době je spousta věcí podchyceno v zákonech a lze je řešit soudně, ale jak lze bojovat se sprostotou? Neslušný člověk se může chovat jako hulvát, může utlačovat lidi okolo, znepříjemňovat život a pokud někdo nevydrží jeho neslušnosti a zareaguje zkratově, jako já- hrozí mu trestní stíhání. Byly doby, kdy po urážce na cti následovala výzva na souboj, od toho jsme upustili. Není to tak dávno, kdy nejhorší výraz pronesený veřejně byl nemehlo nebo pazdrát. Dnes žádné hranice neexistují. Je málo starších lidí, kteří nějakým způsobem okřikují mladé, při jejich nevhodném chování. Pamatuji, že jsme měli respekt před staršími lidmi a i že nás starší lidé napomínali, pokud jsme věřejně lumpačili. S pádem komunismu, jako by lidé začali mít pocit, že jakákoliv kontrola čehokoliv je nevhodná a značí komunistické pohrobky. Lidé se přestali zajímat o dění venku, od toho jsou přece policajti a i dnes, pokud někdo zmíní něco, jako veřejné občanské hlídky, tak spousta lidí okamžitě začne vykřikovat hesla z totality. Přitom je přece normální, že si člověk, pokud může, chrání svůj majetek. Přijedete-li do vilové čtvrti, tak z vás domácí obyvatelé nespustí oko, když budete opakovaně projíždět. Jako zloděj si rozmyslíte, jestli se pokusíte odmontovat kola od auta zrovna tam, nebo na sídlišti, kde jsou všichni zalezlí doma a co je venku je nezajímá.
Byla to taková odbočka od tématu slušnosti, ale patří to k tomu. Neslušnost pár jedinců může způsobit vnitřní rozklad společnosti a policie s tím nic neudělá, v přítomnosti policisty se to nestane. Společnost, lidé, cestující, procházející jsou ti, kteří určují, co je správné a co ne. Co je vhodné a co nevhodné. Pokud někdo není, nebyl vychován doma- kriminál z něj určitě nevychová lepšího člověka. Není tedy řešením trest vězením. Také není řešením agrese, to jsem selhal, přiznávám, měl jsem zkrat a dnes bych to řešil jinak. Určitě,ale není řešení nic nedělat a mlčet, protože mlčení znamená toleranci tohoto chování a pro další jedince nastavení linie "normálního slovníku", který potom budeme slýchat více a více, častěji a častěji. Ozvat se a mít podporu slušné většiny, která mě v tom, v případě potřeby nenechá- to je řešení, aktivně vystupovat proti zlu, nebo neslušnosti.
Proto vše jsem rád za pana Johna a jeho pokus měnit společnost od shora, příkladem. Držím jim v tom palce a zároveň vím, že i já sám, na sobě, mám pořád na čem pracovat.
