Smíšené poCITY aneb Plzeň - zahájení EHMK 2015

Profesionální start projektu Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015 bylo možné sledovat buď přímo v srdci západočeské metropole nebo v televizi na programu ČT 2. Ač plzeňák minimálně ve čtvrté generaci, s jehož žilami, kostmi i nervy je Plzeň doslova srostlá (jo, v Plzni jsme tak trochu hráblí patrioti), do středu města jsem se na megaudálost roku podívat nepřišel.

Důvodem rozhodně nebylo počasí, jak by se z některých médií, komentujících menší účast, mohlo zdát. (Do centra Plzně přišla méně než polovina odhadu, ale lednové mrholení zatím dle mého názoru nestojí - Plzeňáka taková drobnost nemůže odradit, pokud by měl pocit, že je na náměstí vítaný).

Nevím, co se snažili tvůrci komunikační strategie obyvatelům sdělit, ale značná část Plzeňáků to pochopila jako: "Na náměstí nejste vítaní, nepůjdete-li v průvodu!"

A průvodů si Plzeňáci zažili víc než dost. Možná by se někomu mohlo zdát, že tolik let po revoluci už to vyčpělo. Jinde možná, ale v Plzni jsme velmi konzervativní a než něco vyvane z naší kotliny, tak to trvá pěkně dlouho. Když Husiti zaplavili České země, Plzeň stála jako katolický maják proti všem, když se v jiných městech prosazovala moderní architektura, u nás se držela zuby nehty secese, když v roce 1989 padla KSČ na ústa, v Plzni ještě půl roku poté lidi nevěřili, že je opravdu konec. Ostatně nemusíme ani tak hluboko do minulosti - v posledních komunálních volbách byla ODS v Plzni druhá (v jiných velkých městech byla ráda za pátou příčku).

Nejsme "trendy", nejdem s dobou, nejsme kam vítr, tam plášť. Když do průvodu, tak jedině kvůli dětem do Průvodu strašidel...

Druhá nemalá část Plzeňáků pochopila, že "náměstí bude narvané jako při rozsvícení vánočního stromku" - kdo zažil v roce 2013, rád se podobnému srocení davů vyhne, takže pokud je to možné shlédnout v TV, budem raději doma na gauči, případně se sejdem v kruhu přátel u toho, kdo má největší obývák či největší plazmu.

A třetí důvod - dodnes nejasné pozadí celého projektu. I po několika letech zůstává ve vzduchu spousta nevyjasněných otázek. Proč byl tým, který titul Plzni vysoutěžil, vystřídán někým jiným? Kdo jsou tvůrci projektu a odkud se v Plzni vzali? Jak moc se s Plzní ztotožnili? (a tady nejde o naučené znalosti, které mají mnohdy lepší, než místní rodáci, ale o jakousi vnitřní duši - vzkázat Plzeňákům, že nesmí na své vlastní náměstí, to byl fakt hloupý přešlap - ať už se snažili říct cokoli, tohle Plzeňák slyšel)

Co se týče samotného oficiálního zahájení - bylo profesionální, klobouk dolů - bohužel samotní Plzeňáci jej pochopili cca ze šedesáti procent (ani v tištěných materiálech rozdávaných na náměstí se prý nebylo možno dočíst, co se lidem odehrávalo před očima), zbylých čtyřicet procent se každý jen domýšlí. Jak je na tom s pochopením zbytek republiky, těžko říct. 

Na mne to působilo (po rozpačitém začátku) jako dokonale promazaný hodinový stroj, jehož komponenty se vyráběly leckde, ale díky plzeňské fasádě dostal značku "Vyrobeno v Plzni".

Pochopitelně, že se nešlo zavděčit každému - ale nezmínit historii vzniku erbu města a nezajistit alespoň letmou zdravici božského Káji!

Ano, jsou to klišé, ale jsou to klišé, která Plzeň miluje a dělá Plzeň Plzní.

Ač jsem nikdy nebyl na koncertě Karla Gotta, čekal jsem ho jako zlatý hřeb. I kdyby jeho vystoupení mělo stát milion, on tam pro mne nesměl chybět! A jak jsem pochopil, v tomto očekávání jsem nebyl zdaleka sám.

-----
Jen na vysvětlenou: Provozuji v Plzni saunu s malým barem. Čtyři dny v týdnu se bavím se všemi, kdo ke mně zabloudí - vím, o čem píši, nejsou to jen mé postřehy a pocity. A ze všech návštěvníků jen jedna paní chtěla na akci jít (mimochodem není původně z Plzně) a další dvě osoby deklarovaly, že do centra půjdou, protože jejich děti se podílěly na výrobě lodiček (jinak by tam nešly) a současně zvažovaly, zda s dětmi po zavěšení loděk nad řeku neodejít domů.

Ostatně, kdo chce opravdu vědět, co si o projektu myslí "obyčejní" lidé, nechť si zajde v Plzni do hospody.