Před pár dny odvysílala Česká televize poslední díl svého seriálu Ochránce. Povedeného "veřejnoprávního" seriálu.
Školní prostředí mi není a vlastně ani nikdy nebylo blízké. Seriál o školním ombudsmanovi tedy nebyl nic, na co bych se těšil. Ke zpětnému zhlédnutí prvního dílu mne přiměly až pochvalné komentáře spokojených diváků na serveru čsdf.cz. A pak jsem již zůstal věrným divákem i já.
Povedlo se to. Nejsem odborník, nedokážu rozpitvat čím přispěl scénář, čím režie, střih, muzika... Mohu ale potvrdit, že jako celek to fungovalo velmi dobře, protože každý zpracovaný příběh mne donutil zamyslet se, jestli můj pohled na ten který problém je správný, popřípadě jedině možný. Scénář nevychovával, nehledal absolutní bílou a absolutní černou. Ponoukal ale k nahlédnutí potíží z více stran, z více úhlů.
K uvěřitelnosti přispěly i herecké výkony. Ať už postav hlavních - Lukáš Vaculík, Pavel Řezníček, Jaroslav Plesl..., tak i postav z jednotlivých epizod. Zajímavě svou postavu představila Martha Issová, překvapili netradičně obsazení Jan Čenský či Jiří Langmajer. Určitě bych mohl jmenovat i další, ale kdo viděl ví.
Česká televize tentokrát podle mne dobře splnila své poslání a za seriál zaslouží pochvalu. Co mne trochu překvapilo, bylo mediální ticho. Ochránce měl celkem slušnou sledovanost, kolem jeden a čtvrt milionů diváků 15+. Jako "nedivák", tuplem seriálový, jsem, ať chci či nechci, díky titulkům obeznámen s existencí různých "Zahrad", "Pojišťoven", "Slunečných" atd atd. Stačí rozkliknout vábivý nadpis článku, a divák se dozví s čím aktuálně stonají děti představitelky titulní role, kam popřípadě pojede na dovolenou, jestli má nového přítele, přítelkyni, prsa či zuby. Okolo seriálu Ochránce panovalo celkem hlasité ticho. Ne že bych toužil o výše uvedených detailech ze života Vaculíka a spol, ale přijde mi prostě divné, že se neobjevilo téměř nic. O to větší radost ale mohou tvůrci mít z toho, že se kvalita i tak dokázala prosadit a svého diváka, navíc spokojeného, si Ochránce našel.
