Ještě teď žasnu, jak rychle to šlo. Dodatečně jsem žádal o akreditaci na tenisové US Open. Čekal jsem průtahy, počítal jsem s možností odmítnutí. Jenže mailová smršť mezi Kladnem, New Yorkem, Londýnem a Coquimbem všechno vyřešila během osmi hodin.
*
Začátkem července mi šéf nabídl, abych jel na tenisový turnaj US Open do New Yorku. Váhal jsem asi setinu vteřiny.
„No jasně. Rád.“
Je to jedna ze čtyř největších tenisových akcí sezony, na kterou se sletí všechny hvězdy a řada legend. Tomáš Berdych má šanci postoupit třeba až do finále... Žádný grandslam jsem na vlastní oči ještě neviděl. Na takovou práci bych se těšil.
Jenže má to háček. Dozvídám se, že uzávěrku žádostí o akreditaci jsem propásl aspoň o dva měsíce. Stejně by to mohlo klapnout, když napíšu o „aktuálních úspěších Berdycha a Kvitové ve Wimbledonu“ a o tom, že „MF DNES je nejčtenějším seriózním deníkem v Česku“. Zkusíme to.
Počítám, že se celý proces může protáhnout na týdny. Jsou prázdniny. Pořadatelé US Open jistě mají i jinou práci než komunikaci s pisálkem odkudsi z Evropy.
V 9.23 sedím v Kladně v obýváku a odesílám e-mail Jeanmarie Daly do New Yorku. Jeanmarie má na US Open na starosti tiskové středisko a jeho „obyvatele“ - novináře.
Odpovídá neuvěřitelně rychle. Její zpráva doráží do Kročehlav ve 12.21 středoevropského letního času. Musela vstávat krátce po šesté. „Vyplňte, prosím, náš internetový formulář a my vám dáme vědět v průběhu příštího týdne.“
Jméno, příjmení, adresa redakce... Během chvíle (v 12.42) je hotovo. Doufám, že mě organizátoři US Open nezklamou. Ale pro příští hodiny a dny pouštím New York z hlavy.
Nicméně v 15.34 se mi v doručené poště objevuje vzkaz od Karla Tejkala, P.R. manažera společnosti Česká sportovní, který je zrovna s českým daviscupovým týmem v Chile. O den dřív nám do novin posílal fotku „oraniště“, na němž se mělo hrát čtvrtfinále. Vyšla s kreditem: „Foto: Karel Tejkal, Česká sportovní“.
Teď mi z města Coquimba, jež leží na pobřeží Pacifiku píše: „Pěkný den z Chile, za tu popisku, když už jsem i za fotografa, to rád odsvědčím. Pokud je to tedy seriózní dotaz.“
Jeanmarie Daly se totiž pohotově obrátila na kolegyni Mitzi Ingram Evansovou do sídla tenisové federace ITF v Londýně, aby zkusila ověřit mou totožnost.
A Mitzi hned napsala Karlu Tejkalovi: „Karle, omlouvám se, že Tě ruším, když máš plno práce s Davis Cupem. Ale mohl bys potvrdit, že znáš Karla Knapa z MF DNES? Poprvé se akreditoval na US Open a lidi z New Yorku potřebují vědět, jestli je to seriózní žádost.“
Šest hodin po odeslání prvního mailu do New Yorku pobaveně čtu Tejkalovu korespondenci s Londýnem a odpovídám: „Byl bych Vám nadosmrti vděčen!“
Karel mě nezapřel, Mitzi předala zprávu Jeanmarie a ta mi v 17.47 z New Yorku zvěstuje: „Milý Karle Knape, děkujeme za Váš zájem o psaní článků z US Open 2010. Vaše žádost byla přijata a my se těšíme, že Vás na turnaji přivítáme.“
Taky se těším. Mám radost a žasnu. Ještě teď po šesti týdnech od onoho dne žasnu, jak rychle se vše vyřídilo. Žasnu, co jsem jednou žádostí rozpoutal a jak se informační kanál Kladno - New York - Londýn - Coquimbo - Londýn - New York - Kladno se během osmi hodin uzavřel.
V roce 1995, kdy jsem v MF DNES začínal, by mi to připadalo jako sci-fi.
Odlétám příští sobotu.
Karel Knap, sportovní redaktor MF DNES
