Přiznávám otevřeně, že s Milošem Zemanem bych chtěl jít na pivo. V české politice je lidí, s nimiž bych si chtěl dát jen tak nepracovně pivo, málo – bývají šediví a nudní. Avšak Zeman je jiný druh.
Miloš ZemanMartin Horký, MF DNES
Bezpochyby inteligentní, s velkým rozhledem, vtipný, s názory, s nimiž sice nemusíte souhlasit, ale jsou často originální. Chtěl bych s ním jít na pivo, přestože bych od něj (jako každý novinář) určitě slyšel sérii vynalézavých urážek; začalo by to asi blbem a končilo tím, že jsem jistá matérie, z níž bič neupleteš.
Přece se mi představa, že bude Zeman zvolen českým prezidentem, zajídá. A divím se, že Zeman mnoha lidem včetně mých známých nevadí, pokud ho dokonce nepodporují.
Zdůrazňuji: nejsem ani člověk, který by se silně otřásal hrůzou nad opoziční smlouvou. Spolupráce dvou velkých stran není v demokracii vyloučena a argument, že pakt mezi Klausovou ODS a Zemanovou ČSSD se stal počátkem klientelismu v Česku, nepřijímám: vychází totiž z iluze, že předtím, v devadesátých letech, bylo vše čisté – a to tedy rozhodně nebylo. Opoziční smlouva vznikla poté, co malá pravicová Unie svobody nepřijala Zemanovu královskou nabídku. A jeho vláda sice měla v mnoha ohledech pořádné mouchy, ale taky připravila zemi na vstup do Evropské unie a dokončila privatizaci.
Zemanův dnešní problém leží jinde. Jde o podivnosti v účetnictví jeho strany i kampaně. Strana uvádí dárce, kteří řekli, že jí nic nedali. Moderátor Martin Veselovský zase v pondělí v Českém rozhlase konfrontoval Zemana s přiznáním jeho týmu, že v prezidentské kampani utratil mnohem více milionů, než kolik má na transparentním účtu. Expremiér mu odpověděl cosi ve smyslu, že ty peníze vlastně teprve na jeho účet dojdou – čemuž prý každý vzdělaný člověk rozumí. Hezké. Jindy měl Zeman k dispozici jiné vysvětlení: o finance se moc nestará, nemůže se starat o všechno. Takže až bude prezidentem a v jeho kanceláři bude někdo dělat machinace s penězi, také se starat nebude?
Zemanovi tohle vše u mnoha lidí prochází, přestože se kolem nejasného financování jeho strany a kampaně pohybují lidé napojení na ruský byznys. A tamní byznys kontroluje, prosím pěkně, ruský stát „velkého demokrata“ Vladimira Putina (pro jistotu upozorňuji – s tím demokratem je to myšleno ironicky).
Zajisté neříkám, že třeba jeho největší soupeř Jan Fischer je bezvadný. Třeba pivo s ním by bylo patrně velice nudné, a co hůře – kolem něj se točí též pozoruhodné osoby, zvláštní čeští byznysmeni a megalomanští obchodníci. Aspoň se však o tomto okolí ví trochu více než o tom Zemanově.
Michal Musil, šéfeditor MF DNES
