Proč neexistuje objektivní žurnalistika

Mnoho lidí  si myslí, že novinář je (resp. měl by být) takový profesionální stroj, který shromáždí všechna dostupná fakta a vyplivne je sterilně do světa. Čtenář ať si udělá názor sám, hlavně ať mu žádný pisálek nepodsouvá, co si o tom myslí.

Foto: Profimedia.cz

Optimální by bylo, aby si nemyslel nic. Jenomže tak to nefunguje. Občas provázejí psaní článků líté boje, pramenící z vyhraněných osobních postojů redaktorů. A vůbec nemusí jít zrovna o politiku. Největší rozbuškou nedávných dnů se v redakci stalo zvýšení alimentů, které navrhla ministryně spravedlnosti Kovářová. Vypadalo to nějak takhle:

Den první, porada nad hlavním článkem novin (vyšel ve středu 17.března pod názvem Alimenty výrazně přitvrdí, autorka Radka Wallerová): 

Muž: „Musíme tam ještě dát hlas chlapa, který řekne, že s tím zásadně nesouhlasí.“
Žena: „Já ale nebudu volat nikomu z Unie otců, protože jsou zaujatí."
Muž: „Nebudu se o tom s tebou bavit a jdu to říct nadřízeným.“
Žena: „Když ty máš ideu ženy mrchy, co zaviní rozpad manželství, odtáhne děti a ještě chce platit!“

Den druhý, ranní porada:

Jiná žena: „Budeme ještě pokračovat v alimentech…“
Jiný muž (do té doby lehce v útlumu): „No to je super. To mě teda včera hodně nadzvedlo. Protože to osobně řeším. To bude šílený, soudy budou zavalený žádostmi matek, které budou chtít oholit otce.“
Žena: „Oholit? Prosím tě, co to je za výrazy?“
Muž: „Ale vždyť to tak chodí, budou chtít, ať nebohý otcové platí šílený tisíce.“
Žena: „Jde přece taky o jejich děti, to dítě stojí peníze.“

Zasahuje šéfredaktor: „Máme tu názory pro a proti, ty by bylo dobré napsat do novin.“

Na stránky tak míří dva texty, jeden pro a jeden proti, oba anonymní, neboť pisatelé nechtějí být veřejně rozcupováni svými expartnery.

Následně probíhá u oběda další diskuse, tentokrát v čistě ženském kolektivu čtyř kolegyň. Všechny mají děti a jedna je rozvedená:

Žena 1: „Já mám dojem, že u chlapů snad platí: Sejde z očí, sejde s mysli.“
Žena 2: „Představ si, že jeden v nějaký diskusi tvrdil, že výživné je od slova výživa, tedy jídlo. Pán se zamiluje, sbalí kufry, odejde a je ochotnej platit dva rohlíky, litr mlíka, jedno jablko a možná šunku.“
Žena 3 (rozvedená): „No tak ony jsou některý ženský taky pěkný krávy, třeba jak brání dětem ve styku s otcem.“
Žena 4: „Jasně, ale dost často reagujou na to, co udělal ten chlap.“
Žena 3: „Když se nejsou schopný domluvit, tak musí zasáhnout vyšší moc a donutit je k tomu.“
Žena 1: „Všechny moje kamarádky to tak mají, některé mají i tři práce, aby to utáhly a on jim pak na poslední chvíli řekne, že si tenhle víkend děti nevezme, protože se mu to nehodí.“
Žena 2: „Někdo by měl spočítat, kolik takový dítě reálně stojí měsíčně včetně nepředvídatelných výdajů, který jsou pořád nějaký.“
Žena 4: „Jenže alimenty by neměly jen pokrýt náklady toho dítěte. Když ještě muž bydlí doma a kupujou si s ženou k večeři pršut, tak je to v pořádku. Okamžikem rozvodu se z toho stává rozmařilost matky, přestože on si dál večeří proutek.“

Debata ještě pokračuje kritikou aktuálního vydání Blesku, který zprávu o zvýšení alimentů pojal velmi vyhraněně a uvedl ji jako „šílený nápad ministryně“.

„Tamním mužským kolegům ve vedení musel zaskočit holešovickej (sídlo Blesku – pozn. red.) rohlík, s jakým vztekem jsme tu o nich mluvily,“ podotýká kolegyně.

A nakolik objektivně jsme se tématu ujali v MF DNES? Přečtěte si uvedené články a posuďte sami. Podle sebe, samozřejmě. 

Další článek na toto téma vyšel ve čtvrtek 18. března pod názvem Dítě stojí sedm tisíc, otec platí dva (autorka Radka Wallerová) a pod ním dva názory pro a proti: Bývalým dětem stačí jen tisícovka? (pro) a Naštvaný otec: Mám platit 12 tisíc? (proti).

Martina Riebauerová

Foto v článku: Profimedia.cz