Proč jsme psali „zlý článek" o Fejkovi na odchodu

Napsal jsem článek o končícím šéfovi pražské ZOO Petru Fejkovi. Podle jednoho čtenáře je ten článek úmyslně zlý. Nesouhlasím. Není zlý (a už vůbec ne úmyslně), je jen otevřený, bez příkras. Má to své důvody.

f

Každý novinář občas potká někoho, o kom si ve skrytu duše řekne: S tímhle člověkem bych chtěl dělat rozhovor. Kromě Karla Schwarzenberga mě to letmo dřív napadlo u charismatického ředitele pražské zoologické zahrady Petra Fejka. Vždycky mi připadal jako docela sympatický člověk, který fascinoval už tím, že před zoo vedl „jen" rockový klub a dával najevo, že i zahrada se dá zvládnout, protože je to vlastně něco podobného. V průběhu let ukázal nevídanou věc, a to že i ředitel zoo může být „celebrita" podobně jako herec.

Netušil jsem, že se mi mé přání splní za tak dramatických okolností. 

Když jsme přišli minulé úterý s fotografem do Fejkovy kanceláře, ze všechno nejdřív mě překvapilo, jak je to vysoký člověk. Po jeho obrovské kanceláři volně běhá pes, kterého Fejk během rozhovoru usměrňuje. Z uhrančivých očí toho člověka skutečně vyzařuje taková „studená pohoda".  Nejdřív jsem se zeptal: „S jakými pocity odcházíte?" a pak jsem sypal jednu (asi hodně nepříjemnou) otázku za druhou.

V půlce rozhovoru už Fejk poznamenal, že mě jeho kritici „infikovali".  Věděl jsem, že o něm postupně vycházelo najevo, že to není úplně příjemný šéf. A jak řekl v srpnu v rozhovoru pro MF DNES: „S nikým si tu netykám. S nikým nechodím na pivo. Pořád někomu šlapu na paty. Možná působím studeným dojmem". Možná i proto jsem jeho zaměstnancům, kteří si na něj stěžovali, věřil.

Po vyjití článku jsem dostal e-mailem i tento vzkaz:

Nerozumím tomu, jak můžete ... použít tak jednostranné informace v neprospěch pana Fejka, ačkoliv jste už měl k dispozici jeho vyjádření. Je to poprvé, kdy mi nezbývá než MfD/iDnes kritizovat za článek. Je mi líto, ale napsal jste dle mého názoru úmyslně zlý článek, jehož cílem je poškodit pana Fejka a vyvolat senzaci. Přesto Vám přeji vše dobré Jan Foltýn.

I moji kolegové hodně pochybovali o tom, jestli je fér psát takový kritický článek o problémech zoo s chovem zvířat tři dny před tím, než její ředitel odchází. Padala slova o zbabělosti zaměstnanců, kteří se asi dvanáct let neozvali, a teď najednou ano. A ještě nechtějí vystoupit z anonymity, takže to připomíná cimrmanovskou báseň „Svou pravdu nebudeme skrývat" důmyslně schovanou v násadě od lopaty, jak je to v jedné hře dua Svěrák & Smoljak.

Je to skutečně hodně „nestandardní situace", že Petra Fejka dostihla kritika ve chvíli, kdy už skoro nastupuje do letadla do New Yorku, ale to načasování si nevymyslela MF DNES, jakkoli se mu ani nedivím, protože Fejk se ani v rozhovoru se mnou netajil tím, že dávat výpovědi se nebojí. A pak je tu samozřejmě přirozené poslání novin „dát prostor slabším", jakkoli to automaticky neznamená „stát na straně slabších".

V průběhu přípravy článku jsem se setkal s pozoruhodným názorem „zoologické veřejnosti", který mě hodně překvapil a utvrdil v tom, že text vzniknout má. Zahrada je prý zvláštní organismus, a slyšel jsem pořád, že problémy uvnitř zoo by se vůbec neměly řešit veřejně a „špinavé prádlo by se mělo prát doma". A že se to bohužel občas stává, že nedopatřením uhyne zvíře, a je to normální. V každém oboru se prý občas něco nepodaří a laik to nemůže pochopit.

Zoo je pro laika hodně odborné a specifické prostředí, i povahou lidí, kteří se o ně starají. Zjevně obětavá, těžká a prý nedobře placená práce přitahuje romantiky, které ale na první pohled naplňuje, že ji mohou dělat. I z toho vyplývá, že je to navenek uzavřené prostředí, které si svá "tajemství" rádo hlídá. 

O tom, co se děje za zavřenými dveřmi zoo, se skutečně moc nepíše, a pro mě to bylo v mnohém objevné téma. Jenže zoologické zahrady bývají placeny z veřejných peněz, takže veřejnost má právo vědět, co se tam děje. I proto jsem článek napsal, a i proto jsem ho napsal tak, jak jsem ho napsal.

Petra Fejka si vážím, a přesto si stojím i za články o zoo.

Jakub Pokorný

P.S.

Pane Foltýne, když jsme publikovali první text o zoo, nespokojení zaměstnanci se nechali slyšet, že je velmi profejkovský a že si hodně rozmyslí, jestli se se mnou ještě někdy sejdou.

*