Neděle večer, letadlo se nese na lince Praha - Curych a za dvě hodiny přesednu na noční spoj do Johannesburgu. Do toho velkoměsta na jihu Afriky se teď sjíždějí tisíce lidí denně a letadla jsou každý den narvaná k prasknutí. Proč? Protože v pátek 11. června tu začne nejsledovanější sportovní událost roku, mistrovství světa ve fotbale.
Dvaatřicet týmů, půl milionu fanoušků z celého světa, tisíce novinářů a na hřišti měsíční bitva o sportovní grál. Nikdy v životě jsem neměl větší respekt (nebo spíš obavy) k akci, na kterou mě novinářská kariéra zavála. A že jich od roku 1996 bylo... Blížím se k zemi, která ve statistice zločinnosti nemá obdoby: více než padesát vražd denně, stovky únosů, znásilnění. V posledních pěti letech jsem si od známých vyslechl spoustu příběhů o tom, jak se v nebezpečných oblastech kradou peněženky i s rukou.
Já v Jihoafrické republice nikdy nebyl, tak pryč od zbytečných předsudků, je to přece vyspělá africká země. I když nebezpečná. Těsně před odletem blikla na počítači další zpráva: „V Johannesburgu utrpělo zranění nejméně dvacet lidí, protože se tlačilo u stadionu před přípravným utkáním mezi fotbalisty Nigérie a KLDR.“
No nazdar...
Ale zpátky do letadla, tam je klid. V ruce tužka, na stolečku malý červenobílý kroužkový blok, který používám už spoustu let. Byl se mnou na každém velkém sportovním festivalu od roku 2000. Olympiáda v Sydney, fotbalové Euro v Beneluxu, olympiáda v Salt Lake City, Euro v Portugalsko, olympiáda v Aténách, fotbalové mistrovství světa v Německu, Euro pod Alpami, olympiáda ve Vancouveru (nezapomněl jsem na nic, tati?). Před každou cestou si na první stránky sešitu sepisuju náměty, na které určitě nesmím zapomenout. Jsou jich desítky, nezbytnosti, pikantnosti vyčtené z cizokrajných magazínu i hlouposti, na které při psaní stěží dojde. Každopádně v nejvyšší volné řádce pokaždé stojí: VOLE, NEZAPOMEŇ!
Ještě se nestalo, abych využil aspoň polovinu námětů, protože při sportovních událostech se zrodí stovky dalších příběhů a nečekaných zvratů, které mají přednost. Ale co, zaběhlý rituál měnit nebudu, letušky přinášejí červené víno, poprosím ještě o kolu s ledem a pak už propiska sjíždí řádek po řádku.
Jak se chová Messi při tréninku? Je opravdu nejlepší fotbalista současnosti? Proč trenér Dunga vytvořil z brazilských tanečníků defenzivní mašinu? Kolik policajtů chrání výběr Severní Koreje? Jak vypadá den se Španěly, úřadujícími mistry Evropy? Proč trenér Angličanů zakázal sex před zápasem a Maradonovi je jedno, do budou dělat jeho Argentinci? Sakra, proč před šampionátem tolik hvězd kulhá? Ferdinand, Ballack, Drogba, Mikel, Robben, Beckham, Škrtel... Opravdu ta africká trubka vuvuzela rve uši? Jak se jezdí Slovákům v autobuse s nápisem: „Jdeme na to: Slovensko do toho!“ Reportáž o tom, jak si Hondurasu odmítají po zápasech měnit dres.
I teď ten červenobílý blok žmoulám v ruce a dokud nezačnou šílené turbulence, obtahuju propiskou každé písmenko. Námětů je tu mnohem mnohem víc, ale zbytek si nechám pro sebe. Kdo ví, jestli na ně vůbec dojde. Protože v Jižní Africe se přece zrodí stovky dalších příběhů a nečekaných zvratů, které budou mít v novinách přednost.
Jan Palička, sportovní redaktor MF DNES
