Ještě Randák: Když jsou novináři chytří jak rádio - a znají Ameriku

Skandál, takhle propíchnout Randáka, to by se v cizině nestalo… Tato slova jsem četl, když MF DNES před pár týdny zveřejnila nejen fotky z proslulé Topolánkovy jachetní dovolené, ale také informaci, kdo jí ty dokumenty nabízel. Tedy že to byl bývalý šéf rozvědky Karel Randák. Muž, který Topolánka nemá rád a naopak má blízko k sociální demokracii…

Karel Randák - byvaly sef rozvedky. MF DNES zverejnila, ze prave on roznasel po redakcich materialy z Topolánkovy italske dovolene.MF DNES

Normálně už bych o tom nepsal: kdybych se však specificky od jednoho kolegy novináře nedozvěděl, že ono „odhalení zdroje (Randáka)“ v novinách bylo hrozné a hlavně že by se to „v Americe“ nikdy nestalo. Tyhle věty typu – co by na to řekla cizina – mě totiž ohromně baví, Češi je dost používají a již velice dlouho; bojím se, že často bez rozmyslu.

Opravdu by tedy novináři „v Americe“ roli Randáka, bývalého šéfa rozvědky, zatajili?

Mně vždy přišlo, že jsme v MF DNES nemohli udělat nic jiného než zveřejnit jak fotografie a dokumenty, tak jméno toho, kdo je roznášel. 

Na jedné straně zde totiž byla velice podivná toskánská dovolená šéfa ODS Mirka Topolánka, jeho kamaráda a lobbisty Dalíka a spousty dalších lobbistů a byznysmenů. Na druhé straně stál fakt, že velice rozsáhlou dokumentaci této dovolené roznášel po redakcích bývalý šéf rozvědky Karel Randák. Souhrn článků o aféře zde.

Randák přece není žádný „zdroj“, žádný řadový občan či policista nespokojený s politickými objednávkami shora. Randák je člověk, jejž Topolánkova ODS odvolala z jeho funkce a který má evidentně blízko k sociální demokracii. Články o Randákově roli zde nebo zde.

Kdybychom Randákovo jméno nezveřejnili, stali bychom se nástrojem jeho a dost možná i nějaké další politické strany. Proto jsme museli zveřejnit jak fotky, tak informace o Randákově roli – jinou možnost, jak řešit toto dilema, jsme neměli.

S údivem jsem zjistil, že tento závěr nesdílejí všichni.

Jindřich Šídlo, kterého znám léta a vážím si ho, napsal na blogu České televize: „Myslím, že tohle léto padla skoro všechna tabu: odteď je už zřejmě normální prohodit svůj zdroj, jak to Mf Dnes udělala s Karlem Randákem. (Jeho fotoalbum však dodnes vesele používá.)" Celý příspěvek zde.

A Jan Macháček, jehož blog na Respektu pravidelně čtu a který tam mívá velmi zajímavé věci, šel ještě dál. „Zdá se mi, že Česko je jedna z mála zemí na světě, kde se málem více novinářské pozornosti soustředí na to, jak a proč byly získány materiály (fotky a videa), jejichž pravost ani nikdo nezpochybňuje…Troufám si tvrdit, že v Americe - protože ji dobře znám - by se novináři soustředili výhradně na to, co je na fotkách.“ Celý příspěvek zde. 

Čtyři dny po zveřejnění tohoto příspěvku jsem seděl v Americe a s jedním novinářem hovořil.

Výsledkem mé diskuse a následné výměny e-mailů s ním je, že - řečeno Macháčkovou obecnou formulací - „v Americe“ naopak schvalují to, že se MF DNES nesoustředila výhradně na fotky a zveřejnila i jméno toho, kdo je roznáší.

Onen novinář, který mi to řekl, se jmenuje Bill Buzenberg. Má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru v americkém National Public Radio, což je respektované veřejnoprávní médium; Buzenberg byl šéfem jeho londýnské kanceláře, posléze jeho šéfredaktorem. Nyní pracuje jako ředitel Centra pro veřejnou integritu, což je nevládní a nestranická organizace podporující investigativní žurnalistiku. Buzenbergův životopis a stránka Centra zde.

Buzenberg mluvil k novinářům z různých koutů světa: šlo o stáž o investigativní žurnalistice v USA (já se vskutku nepovažuji za investigativního žurnalistu, zajímalo mne nicméně, jak si tento obor stojí v nynějších těžkých dobách, kterými procházejí média v USA, v dobách, kdy se propouští a „škrtá“). Na konci debaty jsem mu řekl, že bych rád znal jeho názor na jednu specifickou českou záležitost. Na mysli jsem měl právě skandál kolem fotek z Topolánkovy dovolené.

O pár týdnů později jsem mu v e-mailu popsal okolnosti případu (naše e-mailová komunikace v angličtině bez jakékoli úpravy je na konci tohoto textu, Buzenberg s otištěním souhlasil).

„Rozhodli jsme se zveřejnit ten příběh ohledně dokumentů a fotek (z Topolánkovy Toskánské dovolené), ale zveřejnili jsme také informace o účasti bývalého šéfa špionů (Randáka). Moje otázka zní: Myslíte, že jsme učinili dobré rozhodnutí, nebo – řekněme – nejlepší ze všech špatných rozhodnutí? Co byste udělal vy?“ zeptal jsem se ho na konci e-mailu.

Buzenberg vyjmenoval tři věci, které bychom museli udělat, abychom postupovali správně: ověřit, zda jsou fotky a videozáznam pravé (to jsme udělali), získat odpověď od lidí na fotografiích (to jsme také udělali) a především – odhalit čtenáři, od koho jsme dokumenty získali, a popsat historii, kterou bývalý šéf špionů má. Jinými slovy, on nejen že schválil otištění Randákova jména, on dokonce řekl, že to byla podmínka publikování celého příběhu.

„Pokud jste byli schopni udělat všechny tři věci, řekl bych, že jste svým čtenářům poskytli veřejnou službu, informovali jste o faktech a byli jste transparentní v tom, odkud ty informace pocházejí. Gratuluji.“ napsal Buzenberg.

Tedy vážně - na rozdíl od Jana Macháčka netvrdím, že si to myslí celá „Amerika“ a že by jiní lidé v Americe nemohli mít na věc jiný názor. Jen bych propříště doporučoval: Když chce někdo všeobecně argumentovat cizinou a pádem všech tabu, měl by si zjistit, jak to v cizině doopravdy je - a co opravdu je a není tabu.

Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES

From: Buzenberg, Bill

Sent: Thursday, September 03, 2009 11:33 PM
To: Musil Michal
Cc: Buzenberg, Bill; Walker, Marina
Subject: RE: From a Czech national daily newspaper 

Musil,  

Yes, I think you did the right things, assuming you took these steps:

-Check independently the authenticity of the documents and video.

-Get a response from the people targeted/exposed in the video/docs.

-Disclose to readers where the docs/video came from (the former spy chief) and describe the problems the spy chief had with the Center-right party.    

 If you were able to do all three of these (and not print rumors or innuendo), I would say you provided a public service to your readers, you reported facts, and you were transparent about where all of the information came from. Congratulations.

All best wishes,

Bill  

From: Musil Michal

Sent: Thursday, September 03, 2009 3:26 PM
To: Buzenberg, Bill
Subject: From a Czech national daily newspaper

Dear Mr. Buzenberg,

I am a member of the international group of investigative journalists you talked to a couple of weeks ago - on Monday, August 10th in the Meridian building in Washington DC. Actually, I work as a deputy editor of MF DNES which is the Czech Republic´s best selling non-tabloid national daily newspaper.

As I very much enjoyed the meeting with you, I – you might remembered – approached you at the end of your lecture to ask about a specific question on a very specific story we had to deal with in the newspaper I work for. 

I believe the story may be interesting to you – as an example of a journalists´ dilemma. 

The summary of the story is:

-          We were contacted by a former spy chief saying that he had documents and photos about an expensive yacht summer holiday spent together by powerful businessmen, lobbyists and high-profile politicians - mostly from the biggest centre-right party including the party´s leader.

-          The former spy chief who offered the documents to us has a long history of conflicts with the centre-right party.

-          In fact, he was released by a politician (minister then) of that centre-right party. He leaned to the rival biggest centre-left party. In the media, there have also been quite a lot of hints that the former spy chief had been involved in a similar story previous to one I am talking about now: a year ago, his former colleague handed the media a hotel security camera videotape showing discussion between two influential men working for a centre-right candidate for the Republic´s President. And – last but not least – the former spy chief cooperates with a private detective agency.

-          We faced a tough decision: Shall we publish the photos and documents? The holiday was dubious – and the public has a right to know the story. But if we publish the documents we will most likely become a propaganda tool; we will serve the interests and perhaps even the intention of the biggest centre-left party.

-          Thus we decided to publish the story about the documents and the photos - but we also published the information about the involvement of the former spy chief. 

My questions are: Do you think we made a good decision or – let´s say - the least bad decision? What would you do?

I thank you for your reply in advance.

Yours sincerely 

Michal Musil, Deputy Editor of MF DNES