Taky řešení

SMS: „Večer se musíme vidět. Musím ti něco říct.“ Panebože, je těhotná! To ne! Co teď? Dítě? Uřvaný tvor. Plínky. Kočárek. Na to nejsem připravený.

Hlavně, aby bylo jen jedno. Ať to nejsou dvojčata nebo hůř. Nebo že by si to nechala vzít? Však je mladá. Ale bude chtít? Nebude. Co budu dělat? Nemám peníze, chci to nové auto. A to mít musím. Brát se snad nebudeme. Ne. To tak ještě. Konec svobody. Ale i tak starý dobrý časy jsou pryč. No to je nadělení. Kdy se to mohlo stát? No to je teď jedno. Měla si dávat pozor. Nebo že by to bylo schválně? Ale ne. Naroste jí zadek. Ale zase i prsa. To teď budeme muset bydlet spolu? A kde? Podnájem nechci. Dům bez garáže v žádném případě. Prachy na to ale nemám, má ona, ne? Hm. Co teď? Co na to řeknou chlapi? To je konec.

…

„Taky ti chci něco říct, radši hned. Myslím, že jsme to uspěchali. Nejsem na to připravený. Nějak si to vyřeš, ale já dítě nechci, ani se nechci ženit. Ukončíme to.“

Vytřeští na něj oči a než práskne dveřmi, vyštěkne: „Mám nové tetování!“