Setkání se smrtí

Kousek od místa, kde jsme bydleli, bylo pohřebnictví. Pán, který je provozoval, byl velmi milý starší děda, se kterým jsme se vídali o víkendech na pivě. 

Ale pro všechny to byl takový smrťák, i když byl ve velké úctě, přesto se mu každý raději vyhnul.

Jednou cestou na pivo jsem už zdálky viděla, že má za bránou nastartovanou tu svou pohřební dodávku, sedí vevnitř a kouká na nás. Zamávala jsem na něj, prohodili jsme pár slov a šlo se dál.

Všimla jsem si, že je protějšek velmi zaražený a bledý.

„Co se děje?“ prám se.

„Prosím tě, co to říkal?“

Udiveně se na něj podívám: „Držte mi tam místo.“

Úleva byla viditelná: „Ježiš, to jsme rád. Já jsem slyšel: držím vám tu místo…“