- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Večírek parádní. Bylo léto, tak se posedělo na zahrádce, moc příjemné.
Cestou zpátky přítel hlásí, že zapomněl světlo na kolo. To nesnáším. Všude tma jak v pytli a na dvou kolech s jedním světlem, no hrůza. Jako výrazně zdatnější jezdec a vůbec hrdina noci se nabízím, že mu přenechám své a pojedu za ním, naprosto sebejistě. Rozhodně mi bude stačit odraz jeho světla. Ač je to hrdý muž, tak souhlasí. Vyjíždíme. Dvakrát šlápnu do pedálu, vjedu do vyjeté koleje a najednou mám v puse podivnou chuť hlíny. Ležím na zemi, nohy zapletené do kola a cítím, jak mi natíká spodní ret. Muž mě vyprostí a zbytek cesty jdeme pěšky.
Následně v koupelně po odstranění vrstvy bláta a krve ohledávám škody a při pohledu do zrcadla jsem velmi vděčná za to, že jsem tu pracovní smlouvu podepsala již ve čtvrtek.
Jizvu pod okem jsem měla ještě dva roky.
Další články autora |
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...