Máme sad. On je to tedy napůl sad a napůl starý vinohrad. Dlouhý lán v kopci. Stromky jsou zasazené pár let a je to dřina se o ně starat, protože je zde velmi špatná půda s minimem živin. Stále se musí přihnojovat, zalévat, prosekávat tráva a podobně. Je to náročné na čas a na energii a je pravda, že loni jsme se tomu moc nevěnovali.
Proto jsme si na minulý víkend nic neplánovali, jen že budeme co nejvíce tam a co nejvíce s tou prací pohneme. Bylo moc pěkně, vrhli jsme se na spodní část, kde je zanedbaný vinohrad - začalo prostřihávání, vyplétání drátů a pálení suché trávy.
Z toho jsem měla trochu strach, protože je dost sucho, tak jsem vybrala holý plácek a vybaveni džbery s vodou, hráběmi a hasicím přístrojem začalo pálení. Zvedl se dým, ale oheň jsme hlídali, vše bylo v pořádku.
Pokračujeme v práci a najednou se jakoby z dálky a pak stále blíž a blíž začal ozývat táhlý hluboký zvuk, který zvyšoval svou intenzitu, až jsme měli pocit, že se to ozývá vedle nás. Tento zvuk byl pak náhle zakončen prapodivným zvířecím heknutím. Naskakovala z toho husí kůže.
Muž u toho zvuku ztuhl a vyděšeně se na mě otočil: „Co to bylo?!“
Během těch pár vteřin mi prolétla hlavou spousta myšlenek od kvílící sirény požárních aut až po sesutí některé z chat v okolí, ale v podstatě zároveň jsem si vzpomněla, jak jsme na podzim jezdili kolem jednoho ze sousedů zahrádkářů, který svou chatičku obýval již celoročně a jak jsem se tenkrát strašně divila, k čemu je mu takové zvíře, co měl u domku.
„To byl ten sousedův osel.“
Muži se očividně ulevilo a říká: „Já jsem si myslel, že to je nějakej dinosaurus.“
