Asi je to pud

Mám několik přátel, kterým je po třicítce a kteří mi v poslední době nezávisle na sobě říkali, jak je pro ně těžké najít si normální vztah.

Mluvím teď konkrétně o mužích a pojmem normální vztah je zde myšleno najít si bezdětnou přítelkyni, která po nich hned nebude chtít založit rodinu. Mít prostě holku, kterou budou mít rádi, která bude průměrně nebo hodně hezká, společenská, bude s nimi chodit na pivo nebo kamkoli na akce, bude si s nimi prostě rozumět ve spoustě věcech, za kterou se nebudou muset stydět a zároveň se stydět před ní za cokoli, co dělají. Ženskou, která nebude řešit, že chtějí jít občas na pivo jen s kamarády nebo se vrátí s lehkou špičkou.., která je nebude všude sledovat, pronásledovat, vyvolávat jim a vypisovat kde a s kým jsou, která když půjdou na fotbal nebude dělat scény, že je jim kopaná a přátelé přednější atd. 

Nechápu, proč je to takový problém, ale vím, že to problém je. Já bych nikdy svému chlapovi nezakazovala pít, kouřit, chodit do hospody, vodit si domů kamarády, koukat na sportovní přenosy, choulostivá videa, hrát do noci hry na počítači, odjet na pár dní na pánskou jízdu, ani se ohlídnout po jiných hezčích nohou. Nikdy bych mu neprohlížela poštu, mobil a neptala se ho, jestli pořád myslí na svou bývalou.

Všechno toto mi přijde naprosto odporné a zbytečné a strašně neuvěřitelně mě štve, že se dost často musím vší silou přemáhat, abych právě toto nedělala.

Ženský jsou praštěný.