Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Slečna Vadná

Stejně jako většina mých kolegyň z té náladovější poloviny lidstva, i já přemýšlím, jak být dokonalou ženou. Jenže zatímco ty ostatní jsou ochotné připustit, že ne vždycky se zadaří, já můžu s jistotou prohlásit, že u mě gen dokonalosti chybí úplně. Nejsem ani trochu perfektní. A až se jednou stanu matkou, bude moje mateřství řešit evropský summit coby globální hrozbu.

 

Kompletní výčet toho, co neumím, ale měla bych, abych v dnešní společnosti obstála, by mohl čtenáře ponouknout zaslat mi rekomando uspávací injekci. Což zase nechci, protože na světě je i tak krásně. Omezím se tedy na oblast, která se u žen považuje za klíčovou už od dob mamutích diet, tedy domácnost.

Začněme tím nejdůležitějším – vejci. Neumím je uvařit na hniličku. Vždycky to buď přeženu a na talíř se mi s cinknutím vykulí modrý žloutek jako z dob školní čočky, a nebo se při srkání čirého bílku uklidňuju, že chytit dneska salmonelu už není jen tak. A nerozumím si ani s omeletou. I přes přísné následování instrukcí uvedených v kuchařce “Dulík, Bubík a Kulík vaří s dětmi“ se mi z ní s železnou pravidelností stává sypká, zespodu připálená a shora studená hromádka neštěstí. Když pominu vaječnou sabotáž, nezvládám v kuchyni ani další věci, třeba odhadnout množství připravovaného pokrmu. Vařím-li pro dva, je toho pro deset, má-li se najíst deset, stačí to sotva pro jednoho. Extra oddíl pak představují palačinky. Ingredience přidávám od oka, dokud to není tak akorát a pak přemlouvám elektrickou plotýnku, aby po třech hodinách nerovného boje neházela ručník do ringu. Počet kusů obvykle neklesá pod padesát, a to ani tehdy, chystám-li dezert jen pro sebe. Neumím nedojíst sklenici Nutelly, kterou otevřu kvůli namázání jedné palačinky a je mi jedno, jestli má ta piksla padesát nebo sedmsetpadesát gramů. Neumím otevřít pytel s müsli tak, aby se můj spolubydlící pokaždé, když to vidí, hlasitě neozval a nezačal demonstrativním šermováním nůžek napravovat škodu. Jak kdyby ty vločky ztrácely s rozpáraným obalem veškerou konzumační způsobilost. Člověka, který se mnou sdílí domácnost, nejspíš štvu i neschopností uložit otevřenou krabici s knäckenbroty do košíku s pečivem tak, aby na něj pokaždé nevypadla. To, že ho to trápí, soudím podle výrazu, s jakým naposledy sledoval proud drobků následujících na jeho nohy střepy rozlámaných sucharů. Kromě toho, že tam tu krabici dávám blbě, ji taky zásadně nevkládám hubou napřed.

 

Moje nemožnost v oblasti úklidu vlastně prostupuje celou domácností. Prach pedantsky otírám i z antistatických listů utrápených orchidejí, ale kvůli klaustrofobii nejsem schopná ho odstranit z pod obrovského šuplete pod postelí. Pořádkomil musí šuple vytáhnout a zalézt společně s vysavačem do hrůzunahánějící rakve. Já když tohle udělám, tak v momentě, kdy mě to polapí celou až po prsty na nohou, začnu panikařit a jsem schopná se v tý díře umlátit. Stačí si představit, že mě tam za hlasitého luxového hučení a mého vřískotu někdo zavírá. To, že mi bude třicet, nehraje v tomto případě vůbec žádnou roli.

Co na sobě ale opravdu nemám ráda, je geneticky zakořeněný rys pracovní polovičatosti. Pravidelně vynáším odpadky, ale obsah koše na papír věčně expanduje až do předsíně. Vyleštím jedno zrcadlo a u zbylých dvou dělám, že šmouhy nevidím, ačkoliv mi při každém pohledu deformují obličej. Umyju umyvadlo a vykašlu se na sprchový kout. Oholím si jednu nohu, druhou nechám chlupatou. Opláchnu talíře, ale hrnec schovám na potom (všichni víme, že očekávané “potom“ nastává teprve v momentě, kdy nemám v čem vařit). Mohla bych pokračovat do nekonečna, miniaturním rozměrům naší ubikace navzdory, ale nebudu. Pár příkladů k vylíčení mojí nuzné osobnosti a dokázání toho, že v tom nejste sami, úplně stačí. Taky je dost možné, že jsem v tom sama já. V tom případě dělejte, že se tenhle blog nestal.

 

Já osobně už se se stigmatem vlastní nedokonalosti hraničící s nemožností žít naučila a jsem ve fázi čekání, až to přijme i okolí. Jenom mě trochu děsí to mateřství. Moje dítě bude pořád hladové, opruzené a opakovaně nalézané ve dřezu, lednici nebo koši na prádlo. A jednou ho odvedu do školky a už ho z ní nikdy nevyzvednu.

Autor: Šárka Razýmová | pondělí 16.2.2015 9:26 | karma článku: 27,41 | přečteno: 2446x
  • Další články autora

Šárka Razýmová

Tradááá.... ??

Pokud někdo v závěru naší velkolepé golfové show čeká happyend, dost možná ho zklamu. Jak samo slovo napovídá, musel by být nějaký konec. A tady se rozhodně nekončí!

1.9.2014 v 9:16 | Karma: 16,86 | Přečteno: 842x | Diskuse| Ostatní

Šárka Razýmová

Moje Koruna Himálaje

Vylezla jsem společně s Radkem Jarošem na K2. V myšlenkách jsem mu při každém kroku seděla za krkem a domlouvala, ať neblbne. V noci mě ze snů o ledovcových trhlinách budilo lapání po dechu a odkrvené prsty. Ještě, že jsem nepodlehla čurání do flašky. Ale dokázali jsme to!

26.8.2014 v 9:46 | Karma: 20,25 | Přečteno: 863x | Diskuse| Ostatní

Šárka Razýmová

Už??

Zajímalo by mě, jak se pozná, že jste se dostali o level výš. Můžete si to o sobě myslet. Dokonce si můžete myslet, že si to o vás myslí ostatní. Ale vážně je to tak? Opravdu mám za sebou tolik, abych mohla prohlásit, že ze mě pomalu, ale jistě prosvítá golfová duše?

18.8.2014 v 9:58 | Karma: 29,36 | Přečteno: 5426x | Diskuse| Ostatní

Šárka Razýmová

Velká pardubická

Ještě než se nevratně změním v erudovanou golfistku, musím se vyrovnat se šokujícím faktem, který mi byl v zeleném světě až doposud utajován. A sice, že i Tiger Woods má občas těžkej život.

4.8.2014 v 9:42 | Karma: 17,30 | Přečteno: 815x | Diskuse| Ostatní

Šárka Razýmová

Sláva šprtům

Znáte to. Stojíte celí upocení před početným publikem s troufalým cílem předvést nevídané. Jenže v tu chvíli si váš talent od boha jak na potvoru někam odskočí. Mě ten zmetek nechal stát na golfovém odpališti s košem fosforových míčků u nohou.

21.7.2014 v 9:42 | Karma: 22,56 | Přečteno: 2939x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní

2. května 2024  21:36,  aktualizováno  21:50

Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...

  • Počet článků 126
  • Celková karma 16,02
  • Průměrná čtenost 3523x
Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.