Triumvirát Merkelová, Hollande a Juncker potvrdil, co ještě nedávno vypadalo jen jako strašení euriskeptiků. EU se přeměnila na diktaturu.
Jelikož se EU stala spolkem direktivně spravovaným úzkou skupinou vlivných politiků, poručnickým a nedemokratickým ve svých rozhodovacích procesech, je načase zcela vážně začít uvažovat o další budoucnosti České republiky mimo EU.
Konstatuji a jsem připraven toto obhájit:
Po ukončení protektorátu Bohmen und Mahren jsme spadli kontinuálně do vlivu sféry komunistické internacionály, později transformované na RVHP, která byla de facto moskevským protektorátem, abychom po jeho zrušení dobrovolně vstoupili do svazku evropských států, který se v době našeho vstupu jevil jako demokratická unie, ve které má každý její člen široký prostor pro obhajobu svých národních zájmů.Nerozumným připojením k Lisabonské smlouvě však začal i na nás působit proces destrukce demokratického řízení EU a postupného omezení vlivu národních parlamentů na chod svých států, který v současnosti naplnil skutkovou podstatu diktatury.Jak jinak si vysvětlit situaci, kdy o zásadních rozhodnutích EU omezujících suverenitu nerozhoduje Evropská rada, čili orgán, kde se zachovalo právo členských zemí vetovat rozhodnutí, které se příčí národním zájmům? Evropská rada v minulosti přijímala tak zásadní politická rozhodnutí, jakým bylo např. přijetí jednotné měny eura, či východní rozšíření Evropské unie a najednou se vzdá možnosti rozhodovat o tak zásadní věci, jako je přidělování migrantů, kteří nelegálně překročily hranice Schengenského prostoru do jednotlivých zemí, a toto rozhodování přesunul direktoriát EU, pod nátlakem výše zmíněného triumvirátu, do pravomoci Rady Evropské unie (dříve Rady ministrů), kde se rozhoduje jen prostou většinou. Rada Evropské unie sice má ve svém statutu právo přijímat legislativní opatření, ale prostou většinou se hlasuje pouze o procedurálních otázkách a některých aspektech společné obchodní politiky. Rada Evropské komise rozhodla tedy o něčem, o čem rozhodovací pravomoci mít neměla, a podle mého názoru ani nemohla mít, protože ministr není oprávněn vydat rozhodnutí omezující suverenitu území a které zhoršuje bezpečnostní situaci státu, který jej k jednání vyslal, bez souhlasu vlády (premiéra). Kdyby tak náš ministr svůj podpis k dokumentu o kvótach přidal, porušil by zásady dělby moci, které vymezují Ústavní zákony České republiky. Zatím se zdráhám použít v souvislosti s Evropskou unií termín Bruselský protektorát, ale náplni tohoto termínu se praxe rozhodování o nás bez nás, se EU notně blíží.
Na závěr bych chtěl položit otázku uvozenou slovy bývalého prezidenta Edvarda Beneše, která pronesl nedávno před svou smrtí v září 1948:
"Podpisem Smlouvy o přátelství a poválečné spolupráci se Sovětským svazem, jsme se smířili se značným omezením naší státní suverenity. A únor je toho důsledkem."
Jaký konečný důsledek bude pro nás mít podpis Lisabonské smlouvy?
