Ukrajina je stejný národnostní slepenec jako bylo Československo 1918-1938 nebo Jugoslávie. Jakmile takový stát ztratí silného vůdce v čele vlády, není těžké poštvat jednotlivé národnostní skupiny proti sobě a občanská válka je na světě.
Když občané takového státu, jako je Ukrajina zjistí, že volbami dochází jen k novému dělení hospodářské moci mezi oligarchy rekrutující se z bývalé „věrchušky“, stoupá frustrace z bezmoci něco volbami změnit. Jakmile počet frustrovaných přesáhne kritickou mez , stačí málo a dojde k výbuchu. Nejdříve má tento „výbuch“ charakter vnitrostátní politicko-ekonomické vzpoury, a věřím, že Majdan byl zpočátku plný naivních lidí, kteří se domnívali, že mají sílu něco změnit, ale vývojem a vnějším podněcováním se z toho neodvratně stane konflikt národnostní a později i mezinárodně politický. Takový konflikt je ve státech nacionálně rozdělených neodvratný. A vzhledem k tomu, že zákulisní architekti světové politiky dobře ví, že se dá vzpoury frustrovaných obyvatel využít k posílení vlastní moci na úkor konkurentů na mezinárodní úrovni, stanou se ti bezmocní jen figurkami hry, jejíž režii převezme někdo jiný.
Co se týká sankcí jsem přesvědčen, že v dobách mírových mohou mít jistý odstrašující efekt, který působí na ty země, u kterých hrozí, že se urvou z řetězu na kterém je velmoci chtějí mít uvázány. Ale nepamatuji se, že by tento mechanismus byl účinný proti nějaké jiné velmoci nebo ekonomicky silnému státu. Sankce nezlomily Irán ani Čínu, ale jak se ukazuje, tak naopak posílily hlavně na mezinárodním poli. A v období války nemohou být hospodářské sankce proti soupeři efektivní vůbec. A že je na Ukrajině regulérní válka do které jsou zaangažovány i dnes proti sobě stojící USA a Rusko, snad nikdo nepochybuje. Jestliže nepropukne otevřený válečný konflikt mezi USA, potažmo NATO, a Ruskem, tak Putin si upevní ještě více svou moc uvnitř státu a Rusko za pár let zvýší angažovaností v BRISC svou mezinárodní prestiž na úkor USA.
Jako průšvih pro Českou republiku vidím, že ukrajinský konflikt má vliv i na změnu vztahů k Rusku a USA u mnoha lidí u nás. Z mnoha těch, kdo měli k Rusku neutrální vztah, protože nezažili okupaci po roce 1968, se stávají Ruští příznivci a z velké části těch, kdo respektovali USA jako hlavní sílu demokratického světa, zeména po excesech USA v Iráku, Lybii, Syrii, se stávají spíše kritičtí pozorovatelé toho, co USA zase vyvedou příště. A polarita sympatií v této oblasti je špatná, protože úměrně s tím, jak klesá počet „fandů“ USA, roste počet těch, kdo zpochybňují důležitost zaměření naší obranné politiky na NATO.
Zajímavostí je, jaký význam Ukrajině dávalo už před více jak stoletím Prusko:
"Mohutnost Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejenom oddělit, ale především postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bude bratr vraždit bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí změnit uvažování jedné části velikého národa až do toho stadia, kdy bude nenávidět vše ruské. Vše ostatní je jenom otázka času".
(Otto von Bismarck, německý kancléř v letech 1862-1890)
