Ze strany eurounijních bafuňářu slyšíme v souvislosti s prohlášením vlády, kterým odmítá uprchlické kvóty, že neochotu podílet se na přerozdělování uprchlíků podle kvót, brát jako každé jiné porušení unijních pravidel.
K tomuto aktu nechutného vyhrožování, kterému bychom neměli podlehnout, bych chtěl podotknout:
Za prvé, my pravidla o volném pohybu osob v rámci vnitřních hranic EU neporušujeme, za ochranu vnějších hranic neodpovídáme a za druhé, země Evropské unie nemusí uprchlíkům vydat pobytová víza, i když mají tito lidé reálnou šanci na získání azylu v EU. Rozhodl o tom Soudní dvůr Evropské unie, tedy nejvyšší soud v EU. Podle něj evropské právo členským zemím nic takového nepřikazuje. Státy EU se podle právního názoru soudu musí řídit jen svým vlastním domácím zákonodárstvím. Takže snahy o diktát nuceného přijímání nezvaných „hostů" na naše území v rozporu s našimi vnitřními předpisy, nemá oporu v unijním právu a značně mi připomíná akt, kterým představitelé cizích států rozhodly o odstoupení našeho pohraničí v roce 1938. Oba akty jsou si velmi podobné ignorováním suverenity našeho státu.
K tématu obecněji:
Účinná správa vnějších hranic EU má zásadní význam pro řádné fungování volného pohybu v rámci EU. A uvědomily si to i orgány EU, že dne 7. března 2017 Evropská Rada přijala nařízení, kterým se mění Schengenský hraniční kodex s ohledem na posílení kontrol na vnějších hranicích. Podle tohoto Nařízení za ochranu vnějších hranic EU mají výlučnou odpovědnost země, které na nich leží. Tato změna ukládá členským státům povinnost provádět systematické kontroly všech osob při překračování vnějších hranic podle sjednoceného indetifikačního systému a vracet všechny, kdo nemá mezinárodním právem podložený důvod vstoupit na území EU.
Když budou všechny státy EU plnit Schengenský hraniční kodex, nebudou do země samy pouštět nelegální migranty a budou nekompromisně vracet do země původu všechny, kdo se na jejich území objeví a neprokáže se platným vízem některé země EU nebo nepodá důkaz, že je podle mezinárodních pravidel uprchlíkem s právem na mezinárodní právní ochranu, jsou sankce za odpor ke kvótám jen vrtění psem. Na toho, kdo problém zavinil se zapomene a pozornost se upře na nevinného, který následky porušení dohodnutých pravidel jinými členskými státy odmítá nést
Zapamatujme si, a rád bych, aby na to hlavně naši politici nezapomněli , že není právní páka, která by nás mohla donutit k přijímání byť i jediného migranta a udělit mu mezinárodně právní ochranu jako uprchlíkovi nebo mu udělit právo trvalého pobytu na našem území jako legálnímu přistěhovalci.
Můj názor je takový, že kdo si co vlastní vinou nadrobí, tak ať si to taky vyžere s dodatkem: Západní státy absolutně nezvládly migraci ze zemí třetího světa trvající už celá desetiletí , v poslední době jen gradující, prosazovaly dlouhodobě zcela zcestnou politiku multikulturalismu, nebyly schopny reálně integrovat přistěhovalce a teď se jim to vrací jako velký problém, který by měly tyto země, opakuji: tyto země(!!) efektivními opatřeními a prevencí konečně řešit. Na otázku, zda jim máme v řešení problému pomoci, odpovídám, že v rámci vyhošťování všech ilegálů, ano. Ale nátlak na přemisťování nezvládnutého migračního problému do zemí, které ho nevyvolaly a ubránily se eskalace tohoto problému na své území, je řešení naprosto špatné, které má ve výsledku růst počtu odpůrců EU, ale migrantskou krizi to nemá šanci řešit.
P.S. Nazývat současnou krizi, jako uprchlickou krizi, což se v mediálním prostoru ustálilo, je naprosto nesprávné a míjí se s realitou, neb naprostá většina migrantů uprchlíci nejsou!
