Před dvěma dny jsem napsal článek „Za vysokou nezaměstnanost mohou odbory a levicové vlády“ . Napsal jsem v něm svůj názor na danou problematiku a obsah vyvolal reakce, které jsem neočekával. Jednou z nich byl e-mail, ve kterém mi čtenář článku, který přišel o práci těsně před dosažením starobního důchodu, nastínil svoji životní situaci.
Chtěl jsem mu vyjádřit lítost a pár řádky vysvětlit důvody, proč jsem se rozhodl veřejně sdělovat své obavy, že Evropa se žene do chudoby, kterou její obyvatelé od konce války nezažili, protože nastává doba, kdy udržovat životní standard Evropanů dalším zadlužováním už nepůjde. Když jsem začal psát, tak jsem zjistil, že srozumitelně odpovědět pár řádky nejde a že raději napíši odpověď jako nový článek. V něm jsem použil metodu velkého zjednodušení, nezabývám se tak jinými velice důležitými okolnostmi, které mají vliv na nezaměstnanost a věnuji se pouze jednomu z faktorů, a to ceně práce.
Dobrý den!
Jsem z generace, která dostala "na zadek", v padesátých letech, po osmašedesátém, a dostává i dnes. Už sedm let jsem důchodcem, ale platili jsme si se ženou důchodové připojištění a tak dva důchody + renta z pojišťovny a z úspor sice na nějaké vyskakování není, ale na slušný život na vesnici stačí. A přesto mám velký strach z budoucnosti. To píši kvůli tomu, abyste mne nepovažoval za nějakého zbohatlíka, který neví nic o životě „normálního“ občana.
Impulsem, který mne donutil se zamyslet nad tím co je pravou příčinou vysoké nezaměstnanosti v Evropě, se stal příběh kamaráda. Ten přišel ze dne na den v šedesáti o práci, protože jeho zaměstnavatel musel snížit náklady. A ačkoliv je jeden z těch, o kterých se právem říká, že má "Zlaté ruce" (je to všeuměl), tak práci nemůže sehnat, protože šedesátníka nikdo do práce nechce. Takže chápu, jak Vám je a vím, že je lidí nacházejících se v podobné situaci jako Vy více, obávám se, že jejich počty budou přibývat a frustrace každého bude narůstat.
Když si článek přečtete ještě jednou bez emocí, tak zjistíte, že píši o něčem jiném, než na co mnozí reagují ve svých příspěvcích v diskuzi pod článkem. Co jsem chtěl svým článkem vyjádřit: Odbory si duply, a levicové vlády to zavedly do praxe, a už před cca třiceti lety vymohly pro zaměstnance nadměrně drahé výhody (vysoké platy, příspěvky na Vánoce a dovolenou,dlouhé dovolené a různé další benefity) tedy to, o čem jsme mohli v komunismu jenom snít. Chybou bylo, že se nezohlednila produktivita práce a hlavně ignorovaly hrozby nastupující globalizace světové ekonomiky. Tím odbory i vlády zapříčinily, že výroba v Evropě začala být drahá. Zpočátku se to dalo kompenzovat lepší organizací práce, inovacemi a robotizací, ale jakmile začala působit globalizace ekonomiky naplno a začaly se rušit celní bariéry, čili zrušila se nejlepší ochrana vnitřního trhu a tím i zaměstnanosti, která existuje (liberálové určitě nesouhlasí), nastal problém. Cenová konkurence výrobků ze zemí, kde jsou nízké mzdy, kde dovolená a placené svátky neexistují, nejsou odvody sociálního i zdravotního zabezpečení, spolu s uspěchaným rušením ochrany vnitroevropských trhů, donutila evropské výrobce stěhovat výrobu do zemí, kde cena práce je mnohokrát levnější než v Evropě. A co je pro vývoj v Evropě nejhorší, přenesli tam výrobní know-how, a umožnili aby rychle, a v podstatě bez vnitřních nákladů tamních zemí, získala asijská pracovní síla vysokou technolgickou gramotnost.
Příklad: Kamarád vyráběl spací pytle a jiné outdorové vybavení špičkové kvality a snažil se svým zaměstnancům platit slušné mzdy. Ale jeho výrobky přestávaly být prodejné pro vysokou cenu, kterou stlačovala stále víc a víc Asijská konkurence. Kalkulace mzdy a ostatních osobních nákladů na hodinu produktivní práci českého, i když nijak moc placeného dělníka, nedovolují získat žádnou úsporu tam, kde ruční práce dělá podstatnou část nákladů. Roční fond pracovní doby je v Česku cca 1820 hodin, (ve Francii dokonce jen 1640 hodin) , ale když připočítáme dovoenou a placené svátky, zaměstnavatelé musí zaměstnanci platit 2090 hodin. Když k základní hodinové sazbě 100Kč/hod připočtete povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění, dále připočteme náklady na hygienu práce a pracovní oděv + rezerva na část nemocenské hrazené zaměstnavatelem, dostáváme se při výpočtu nákladu na jednu hodinu produktivní práce k částce cca 200Kč/hod, tedy cca 10USD/hod. Ale v kalkulaci nákladů v Indii, kde není žádná minimální dovolená, žádné odvody na zdravotní a sociální zabezpečení, žádné placené svátky a pracovní oděv se také nepřiděluje a tam, kde ano, tak se strhne ze mzdy, tvoří mu nově náklady na hodinu produktivní práce pouhých 3,80 USD/hod. A skutečná produktivita ještě roste tím, že v Indii je standardní fond pracovní doby přes 2300hod/rok. Takže se mému kamarádovi nemůže nikdo divit, že jestliže chtěl dál vyrábět, výrobu v ČR ukončil, propustil české dělníky a vyrábí dál v Indii.
Tvůrci nového světového řádu přeměnili svět na jeden velký bezbariérový trh, kde zásadním kriteriem prodejního úspěchu, je konečná cena. Tedy nejenom samotná cena výrobků, ale i cena práce, která má velký podíl na konečné ceně produkce, se globalizovala, což si musíme uvědomit!!! Takže máme opravdu jen tři možnosti:
Buď se přizpůsobit v cenách práce Asii a nastane v Evropě bída, kterou si neumíme vůbec představit nebo evropské státy zavedou dovozní cla zabraňující výrobkům s dumpingovými cenami jít na náš trh, což asi architekti nového světového řádu nedovolí. A třetí možnost? To je buď revoluce, která vrátí Evropu zpět do poválečných let nebo vznik odvážných autoritativních vlád a uzavření vnějších hranic Evropy pro volný oběh zboží. Uvědomění reálné hrozby, že mohou Evropané ztratit vše, co svým přičiněním od konce války v sociální oblasti získali, je asi to je jediné, co může Evropany přinutit dívat se na to, co se ve světě děje, racionálním pohledem. Problémy s nežádoucí imigrací proces realizace třetí možnosti výrazně urychlují.
My Evropané žijeme ve sladkém snu, že krize skončí, nezaměstnanost se vrátí do standardní podoby 3-4%, sociální stát bude zachován, vysoká životní úroveň se bude ještě zvyšovat a odmítáme si připustit, že to už není možné. Jestli evropské vlády neopustí ideu budování socialismu s lidskou tváří, kdy se prostřednictvím dluhů snaží v občanech udržet dojem, že je to úspěšná politika, je stále reálnější, že se můžeme jednoho dne probudit do velké a skutečné chudoby!
P.S. Pro pana Macka z kolotoče, který v diskuzi pod mým článkem napsal: „Jednoduše přinuťte lidi pracovat za 2,- Kč ročně a bude po nezaměstnanosti“.
Pane Macek (a další), já, ani nikdo jiný neurčuje svým osobním rozhodnutím v globálně otevřené ekonomice cenu práce. Ta se řídí zákonem nabídky a poptávky a jako každý spontánní zákon, tak i tento se nedá dlouhodobě ignorovat. Když poptávka a konkurence na světovém trhu srazí cenu některého výrobku tak, že nebude jiná možnost než snížit u evropského výrobce mzdy, tak žádný protest odborů, ani stávky, tyto mzdy zvýšit nemohou. Naopak, když odbory nebudou souhlasit se snížením, tak výrobci nezbude nic jiného, než výrobu ukončit a zaměstnance propustit. To je realita globalizované ekonomiky a můžete nadávat a kritizovat každého, kdo na to poukáže, jak chcete. Účinná opatření, upozorňuji, že velmi bolestivá, musí udělat vlády, ale na to zatím žádná nemá odvahu.
