Lidskoprávní organizace pokládám za nebezpečí pro demokracii

A neváhám prohlásit, že jsou pro evropskou civilizaci zhoubnější než epidemie, války a revoluce. Revoluce a války, či epidemie mají totiž, i přes svůj neblahý průběh, sebeočistnou funkci. 

 Lidé se po válce, či jiné katastrofě obvykle sjednotí a  vystupuje do popředí dobrovolná solidarita, vybudují se nové a efektivní systémy hospodaření i vládnutí.  Civilizace se  posune dopředu.

Lidskoprávní organizace svými projekty upřednostňující  jimi zplozený seznam  práv, které tyto prohlásily za universální lidská práva, naopak svojí činností společnost rozdělují,  efektivitu rozvoje lidského společenství brzdí, omezují lidskou tvořivost a v důsledku mají jejich zásahy do lidské svobody destruktivní účinky

. Přemíra celospolečenské tolerance k nápadům, které se rodí uvnitř těchto organizací způsobila, že ačkoliv je nikdo nevolil a počty jejich aktivních členů a příznivců tvoří jen menšinu populace, zásadně ovlivňují  politický, společenský i ekonomický život státu mírou, která je už alarmující.  Že se tak mohlo stát, dávám za vinu přetrvávání  mýtu prosazovaného Havlem, že nejdemokratičtějším systémem je politika prováděná  nepolitickými občanskými subjekty. Zajímavé na této tezi je, že ani Havel nepopíral, že by to měly být subjekty vzešlé ze svobodných voleb!

Naprosto nepochopitelné je, že situace s těmito organizacemi, společně s ekologistickými organizacemi na lidsko-právní přilepenými, dospěla do fáze, že ačkoliv rozvoji občanské společnosti kladou do cesty neustále nějaké překážky, jsou převážně financovány z veřejných prostředků. Takže vzniká paradox, že o když mnohdy většina občanů v konkrétním případě nesouhlasí   s jejich zásahem do svých práv, platí zprostředkovaně těmto organizacím jejich negativní zásah i svými penězi

 Obecně nejsem proti fungování neziskových organizací a lidsko-právních nadací, ale za podmínky, že zdroje pro jejích činnost pocházejí, jako u jiných lobbystických skupin,  výhradně ze soukromých prostředků. Prostě  prosazuji zásadu, aby o veřejně prospěšnosti té, či které  organizace  rozhodovali občané sami, ne vládní úředník!

Nějak totiž nemohu vstřebat fakt, že když vláda zřídí vládní orgán, mající řešit nějaký  mezirezortní problém a má koordinovat jeho nápravu, ještě spolufinancuje desítky nevládních organizací, které si daly do vínku řešení naprosto shodných problémů.

Těmto  nevládním organizacím pro  vykázání společenské prospěšnosti  svých cílů a tím i dalšímu přisátí na penězovod státu stačí, když napíší do zprávy o své činnosti nic neříkající formulky typu „řešíme danou problematiku pořádáním seminářů a školení“ nebo „podali jsme X podnětů na porušování lidských práv“ atd, atd.. Ovšem aby doložily, jako každý příjemce státních peněz, k jakým praktickým výsledkům se za použití veřejných prostředků doklopýtaly, to nikdo nekontroluje. Nejkřiklavějším příkladem jsou  organizace, které mají v programu „začleňování sociálně vyloučených“, jejichž provoz  nás všechny stál už miliardy, ale při tom nemohou  vykázat jediný celospolečensky  pozitivní přínos své práce.

Proč považuji činnost většiny nevládních lidsko-právních organizací za ohrožení demokracie?

• Nejsou nikým voleni, avšak mají právo zasahovat do výkonu státní správy a to zásadním způsobem. Tím ovlivňují ve svém zájmu činnost politických orgánů, tvorbu zákonů a rozhodování samosprávných orgánů, aniž by k tomu měli mandát od voličů.
• Jejich působení není ovlivněno volebním cyklem a tak občané nemohou svým demokratickým rozhodnutím vyjádřit svůj nesouhlas s výsledky jejich práce a musí tak dál vynakládat nemalé prostředky na jejich činnost
• Nepodléhají veřejné kontrole a při tom používají ke své činnosti veřejné zdroje a i když interní vládní kontrola zjistí neefektivnost jejich činnosti, nemá nikdo odvahu tok veřejných peněz zastavit
• Praxe ukázala, že kritiku toho, co tyto organizace prohlásí za správné, soustavně nedemokraticky napadají a kritiky veřejně dehonestují různými „nálepkami“. Stejně jako komunisté, označují hlasatele jiného názoru za nepřátele celospolečenského zájmu, což jsou dle nich všeobjímající práva bez mantinelů vytyčenými povinnostmi. Tato praxe odporuje demokratickým principům, na kterých naše společnost stojí, neb jimi takto označený kritik nemá prostor k obraně a je často díky vlivu těchto organizací mediálně „popraven“, což má velmi často zásadní vliv na jeho profesní působení, zejména ve vzdělávacím procesu a politickém prostředí..
• Zasahují nepřiměřeně do základních občanských svobod jako je svoboda slova a svobodné nakládání s vlastním majetkem

A na závěr, jako obhajobu správnosti svého názoru, použiji slova Ray Honeyforda, se kterými se plně ztotožňuji, neb právě toto neziskové a nevládní organizace dělají:

„Jakmile se oddělí prosazování lidských práv od prosazování občanských povinností, jsou ohroženy základy demokracie“.

 Kdo je Ray Honeyford?  Ray Honeyford byl britský středoškolský profesor, který byl  vpravdě  uštván lidsko-právními organizacemi, které jej označily za rasistu a byl tak nucen jít předčasně do výslužby,  neb už  v roce 1984 v polemickém The Salisbury Review (redigovaný Rogerem Scrutonem) napsal článek kritický vůči multikulturalismu a jeho negativního vlivu na britskou vzdělanost 

Kdo všechno se stará o to, aby naše lidská práva neutrpěla újmu najdete na :

http://www.centrumlidskaprava.cz/vyzkum/lidskopravni-organizace-v-cr/lidskopravni-organizace-v-ceske-republice