K napsání této úvahy mne vedly nekonečné diskuze mezi zastánci multikulturní společnosti, vyznavači neoliberálního pojetí státu, naivními lidsko-právními blouznivci a odpůrci islamizace Evropy.
Dokud se o islámu otevřeně diskutuje, je to správné, má to čistící efekt a je to také důkazem, že svoboda slova tvoří základní prvek naší demokracie. Jakmile však naivní blouznivci typu ministra Pelikána nebo lidsko-právní iluzionisté typu paní Šabatové, či pana Dienstbiera začnou probíhající diskuzi o migrantech nebo o Islámu poměřovat s ustanovením trestního zákona, je nutno zpozornět. Vzhledem k tomu, že sám patřím do tábora odpůrců islamizace Evropy a nechtěl bych se dostat do rozporu s trestním řádem, zamyslel jsem se nad tím, jestli náhodou veřejně nehlásám etnickou, národnostní, či náboženskou zášť, tak jak je formulována v trestním právu.
.Abych se k něčemu dopracoval, pokusil jsem se nejprve si sám odpovědět na otázku:
Je Islám jen náboženství, nebo je to i politická ideologie?
A přibral jsem si na pomoc Wikipedii v níž mne zaujaly tyto výroky:
Náboženství, se chápe jako vztah k osobnímu Bohu nebo božstvům, na nichž člověk závisí a k nimž se obrací s díkem a s prosbou o ochranu.
Ideologie v politické a společenské praxi se projevuje jako soustava názorů, idejí a postojů souvisejících s podmínkami existence určité sociální skupiny, které poskytuje základní východiska pro formulaci politického programu a jeho cílů
Na základě osobní i zprostředkovaně získané zkušenosti s fungováním států jako je Saudská Arábie, Katar, Kuvajt, Bahrajn, Singapur, Malajsie, ale i území, kde islám získal plnou kontrolu jako je tzv. Islámský stát v Iráku a Levantě, muslimské enklávy v Somálsku, Mali a jinde, si dovoluji vyslovit závěr:
Ve všech islámských státech se Islám projevuje nikoliv jak náboženství, tedy jako něco, co vyjadřuje osobní vztah k bohu, ale zcela zřetelně jako ideologie, protože tvoří základní východiska pro formulování státního politického programu a jeho cílů pro mocenské skupiny, které tyto státy, či území ovládají. Islám je tedy ideologie státotvorná a jedno, zda dostane přídavek „náboženská“. Rozhodně není jen ryzím náboženstvím.
Dalším předmětem mého „zkoumání“ je, zda tato ideologie zaslouženě požívá u nás zákonnou ochranu nebo naopak by mělo být její šíření trestné.
V České republice požívají právní ochrany všechna hnutí, strany, náboženské spolky a církve, jakož i ostatní skupiny a jednotlivci, které nešíří násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist. Musíme si položit naprosto vážně otázku, zda se do těchto kritérii vejde i Islám. Někteří, kdo nad touto otázkou diskutují, polemizují s fundamenty Islámu, jako je Korán, či výklady muslimských proroků. Argument stíhá argument, ale podle mne se jedná o plané teoretizování, vhodné pro akademické debaty nikoliv do debat směřujících do praktické roviny.
Osobně se domnívám, že základním kriteriem pro posuzování je, zda praktické naplňování ideologie Islámu je v souladu se základními hodnotami, podle kterých se život na území státu v průběhu staletí vyvinul, nebo je ideologickým prvkem, který tvoří přímo antitezi těmto hodnotám.
Opět se vrátím k osobně nabytým i převzatým zkušenostem s fungováním výše uvedených států. Tvrdím, že ve všech těchto státech jsou potlačována hrubým způsobem lidská práva, neplatí rovnost všech před zákonem, celé skupiny obyvatel, zejména ženy i vyznavači jiné víry než je víra v Alláha, mají druhořadé postavení, světské právo je podřízeno právu vycházejícímu z ideologických fundamentů Islámu. V těchto zemích je šířena nenávist náboženská i rasová, a to zcela veřejně a přímo ze zdrojů státní moci. Je snad možno pochybovat, že jakmile se Islám stane vůdčí ideologií kdekoliv na světě, nebude se projevovat stejně? Existuje snad jiný Islám, který se praktikuje v evropských mešitách od toho Islámu, který se praktikuje v mešitách Saudské Arábie?
Opravdu si nepamatuji, že by nějaký islámský teolog nebo uznávaná islámská autorita prohlásili, že existuje jiný Islám v Arabských zemích, jiný Islám v Africe a jiný Islám v Evropě, a tyto formy Islámu se svým praktikováním odlišují.
Jelikož není dosud (naštěstí) Islám státotvornou ideologií v žádné Evropské zemi, musíme vycházet z přesvědčení, že jedinou formou, jak se Islám projevuje v praxi, je jeho fungování v takových zemích, jako je Saudská Arábie, či Katar. (například) A proto se táži: Můžeme věřit těm, kdo tvrdí, že tak zvaně „Evropský Islám“ nebude působit v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. nebude se nikdy snažit nahradit demokratický systém systémem antagonistickým, tedy režimem totalitním nebo autoritářským? Můžeme si být jisti, že muslimové nemají v plánu stupňovat projevy nenávisti k „nevěřícím“, k židům a upírat práva žen na rovné zacházení?
Osobně jim nevěřím!
Vracím se k úvodnímu problému. Tedy zda mohu být postihován za své názory. Po prostudování trestního zákoníku, Metodického pokynu Nejvyššího státního zastupitelství k potírání extremismu i Nálezům ÚS týkajících se této problematiky konstatuji, že trestní stíhání těch, kdo se vyjadřují negativně k pokračující islamizaci Evropy, kdo protestují proti všem formám propagace ideologie Islámu na veřejnosti, jakož i proti nekontrolovanému přílivu ilegálních muslimských migrantů do Evropy, je nemožné, neprojevují-li ve svých projevech výzvy k násilí a neútočí proti demokratickým principům, popřípadě proti našemu společenskému uspořádání.
Naopak vyslovuji přesvědčení, že příznivci a šiřitelé Islámské ideologie, tedy ideologie, která prokazatelně svými fundamenty i praxí výrazně vybočuje z všeobecně uznávaných evropských norem občanského soužití, která obsahuje výrazné prvky netolerantnosti, nesnášenlivosti a reprezentuje se odmítavým postojem ke kompromisu, zákonnou ochranu mít nemá!
Ale to musí posoudit orgány moci soudní.
Závěrem nabízím zajímavou tezi o rozpínavosti islámu, kterou najdete na: http://gloria.tv/media/4ATwTD2NPqa
