Události v USA, mají svou zákonitost. Latentní rasismus, stále tam přítomný, v tom hraje zcela jistě svoji roli,ale obávám se, že se stává stále víc a víc sekundární příčinou přeměny protestů v pouliční teror.
K napsání blogu, po velmi dlouhé době, mne dovedl strach. Strach o budoucnost, který má zcela jiné kořeny,než jsou obavy z virové pandemie, z nezvládnuté migrace, z prokazatelné neschopnosti současných evropský politických lídrů a pod. Mám totiž strach z toho, jaké důsledky pro celou naší euroatlantickou civilizaci má rostoucí a stále prohlubující se příkop vytvořený ztrátou schopnosti vzájemné názorové tolerance, respektu k odlišnosti a postupným ignorováním nástroje, který vymysleli naši předkové k mírovému urovnání společenských i politických rozporů, kterým je demokracie. Z dalšího vývoje mezilidských vztahů když stále víc a víc lidí využívá, či spíše zneužívá základního principu demokracie svobodně šířit své názory , k napadání těch, kdo mají názor odlišný pociťuji nárůst strachu. Jak se názorová diskuze stále víc a víc mění v názorovou diktaturu, kdy chce jedna strana, či druhá strana prosadit své názory silou, tak z toho mám opravdu velký strach, což pramení z toho, že neblahé důsledky silového prosazování názorové jednotnosti jsem v předlistopadové době sám zažil .
A tak současné události v USA, které jak se dá důvodně očekávat, se pod nějakou byť zpočátku banální záminkou, projeví dřív nebo později v Evropě, mne vyburcovaly k napsání následující úvahy, na níž očekávám mnohé hodně kritické i či nesouhlasné reakce. Ale vyjadřuji tím svůj pohled na neblahý vývoj v zejména naší civilizaci.
V USA je očividně a obávám se, že nesmiřitelně, značně názorově, sociálně i kulturně rozdělená společnost. Všímám si s obavami, že obdobný proces započal už i v Evropě. Hledání nápravy nebude jednoduché, bude-li vůbec možná, ale co vím, bude to proces dlouhodobý a velice bolestivý pro všechny.
Příroda vymyslela jako nástroj pro nastolení sociální spravedlnosti evoluci. Jedním z produktů evolučního vývoje člověka je i sociální nerovnost, která je podle mne naprosto spravedlivá a byla vždy hlavním motorem pozitivního vývoje v té části lidské pospolitosti, která to respektovala. Pro mnohé, zejména pro socialisty to musí znít sice divně, ale pevně věřím, že člověk žije v naprosté většině podle toho, na jakém postavení v sociálním žebříčku společnosti se nachází a když respektuje fakt, že jen svým úsilím se mu podaří na tomto žebříčku stoupat výš, tak toho dosáhne. K tomu, aby všichni měli k takovému postupu stejné podmínky, nastolili osvícení lidé v naší civilizaci demokratický systém. Fungovalo to do té doby, dokud socialisté, dříve reprezentováni komunisty a dnes t.zv. liberálními demokraty, do tohoto násilně nevstoupili a sociální nerovnost nechtěli narovnat uměle. Což ovšem demokratickými metodami nejde. Opětovný rozmach socialistické utopie, zejména mezi mladými lidmi, že sociální rovnosti lze docílit uměle, to jest politicko mocenskými prostředky, je podle mne hlavní příčinou velkého průšvihu, který se na celou euroatlantickou civilizaci nezadržitelně valí. Jestli se nám nepodaří najít, a to velmi rychle, účinné demokratické prostředky, jakými se dá zabránit dalšímu prohlubování příkopů, které jsme si mezi sebou vzájemnou netolerancí už vyhloubili, nastanou nám všem opravdu vážné problémy, jejichž konečné důsledky si dnes ani neumíme představit. První fází jsou protesty vyvolané nějakou událostí, která je u mnoha občanů ospravedlní, druhou fází je anarchie a pouliční teror, no a po tom vždy následuje diktatura, kterou lidé uvítají po dojmem, že se tak pouliční teror zastaví. Tak toho bych se v Evropě dožít nechtěl.
