Když se objevily první příznaky toho, že dekadence západní civilizace zrychluje, nikdo si nepředstavoval jak bude úpadek Evropských hodnot akcelerovat pod vlivem naprostého selhání politických i intelektuálních elit
Evropa se nachází v dekadentní fázi, o tom není pochyb. Opustili jsme to, co v Evropě po staletí utvářelo její kulturu, civilizační návyky, cizelovalo pravidla morálky a etiky. Opustili jsme ideologii víry v něco, co přesahuje fyzickou podstatu existence člověka a nahradili ji různými ismy, které nevytvářejí nic jiného než pochybné instantní ideologie. Takže teď, kdy dochází k zásadnímu civilizačnímu střetu s civilizací, jejíž nosnou ideologií je víra v Boha a šíření této víry mezi nevěřícími jakýmikoliv prostředky, nemáme ideologickou protiváhu, kterou bychom je mírovými prostředky přesvědčili, že náš způsob života je lepší.
V dějinách Evropy se několikrát opakoval stejný scénář vzestupů progresivních a úpadků dekadentních civilizací. Už několikrát se stalo, že starý systém se rozpadl a přišlo něco nového, jako nový impuls, který posunul naši civilizaci dál dopředu. V současnosti ale čelíme situaci, kdy se systém tradičních evropských hodnot rozpadá, ale není předpoklad, že bude nahrazen něčím,, co lze nazvat jako progresivní posun. Dnes čelíme ataku, kterou sice už v historii Evropa zažila, ale dnes reagujeme jinak, než reagovali naši předkové a to se nám zcela určitě vymstí. Evropané museli čelit ataku cizorodé civilizace už v minulosti, ale stejně jako dnes západní státy nebezpečí ovládnutí Evropy agresivní nepřátelskou civilizaci podcenily a břímě ochrany Evropy před barbary nechaly na středoevropanech. Nesmíme nikdy zapomenout, že nebýt spojených sil polsko-litevských, zcela jistě by v roce 1683 padla Vídeň do rukou Mustafa Paši a muslimové by postupovali, už nikým neohrožováni, dál do evropského prostoru. Je tedy opravdu nadějné, že politici čtyř středoevropských států odložili vzájemné rozpory a ve světle hrozící možné katastrofy se opětně sjednocují ke společné obraně civilizačních hodnot, které jako nositelé odkazu svých předků vyznávají a pomalu se přestávají ohlížet na defétistické postoje západu.
Nevěřím, že to, co hlásají bruselské a berlínské elity vyjadřuje názor většiny Evropanů, ale naopak jsem přesvědčen že se prostí občané evropských států, při sledování toho, co se děje, se dnes mohou zcela oprávněně cítit zrazeni svými elitami, které odmítají uznat, že ideologie sociálně přívětivé a multikulturní Evropy naprosto selhala a je prvotní příčinou zásadního problému, před kterým Evropa stojí. Ne řadoví občané, ale dlouhodobé lpění elit na svých utopiích, spolu s naprostou bezradností jak řešit vzniklý problém způsobuje, že muslimové mohou ovládnout Evropu. Což se zcela jistě stane, když těmto elitám občané dovolí nadále ovládat evropské mocenské posty.
"Nemáme luxus dostatku času“ řekla šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová v reakci na páteční prohlášení zemí visegrádské skupiny (V4) k migraci s tím, že EK musí silově vnutit všem členským státům EU přerozdělení imigrantů.
Že nemáme luxus dostatku času, tak to je jediné, s čím se s touto poněkud zdivočelou dámou dá souhlasit, ale v naprosto jiném kontextu. Toho málo času, který nám ještě zbývá, musíme využít k rychlému odstranění všech multikulturalistů a socialistických utopistů z jejich mocenských pozic a musíme přinutit národní vlády, aby se vzepřeli diktátu jak Berlína, tak Bruselu a odpoutaly se od názorů intelektuální smetánky. Jakmile se vzdáme výsostného práva každého státu, svobodně se rozhodnout, koho do země pustíme a koho ne, vzdáme se definitivně státní suverenity a svobody. A v důsledku se budeme muset smířit s tím, že naši potomci budou žít v podmínkách netolerantní ideologie Islámu a ctít zákony Sharia..
Petr Robejšek o „elitách„:
Elity se osamostatnily a pohybují se jako ponorka nebo vzducholoď, každopádně mimo společnost. Zcela neoprávněně se domnívají, že vědí, jak má společnost vypadat a že mají povinnost a právo jí to říkat. To je platónský přístup rady moudrých. Jenže kdyby tito moudří byli skutečně moudří, chovali by se jinak. Moudří ale nejsou, a až příliš často jsou obětí vlastních vizí, iluzí, snobství, ješitnosti i omylů.
Povinností elit je respektovat, že jsou velmi omylné, a mají tudíž být pouze vykladači světa, nikoli určovat, jak má vypadat. Mají pomáhat společenské diskusi, vytváření názorů, formulování odpovědí a usnadňovat moderování procesu, v němž celá společnost hledá řešení, které bude nakonec přijato.
Elity se zcela neoprávněně domnívají, že když studovali, umějí se lépe vyjadřovat, přečetli pár knih a obstojí v kavárenské debatě, mají nárok na pravdu
Jejich povinností ani právem ale není určovat správná řešení. Když se podíváme co elity dokázaly, a ať už mluvíme o světovém hospodářství, eurozóně, globalizaci nebo energetické politice, jejich neúspěšné projekty převládají
